ČTVRTÝ DOPIS

Bohem milovaný Petře.
Na nějakou dobu ses mi ztratil z očí. Neměl jsem o tobě žádné informace, ale z mého srdce ses neztratil, Tam máš stálé místo.
Mnohokrát jsem na tebe myslel a Duch svatý mi tě připomínal při modlitbách. O to více mne potěšilo, že jsi převzal vedení sboru. Věřím, že z tebe bude dobrý a především Boží vedoucí.
Vést církev, byť je to jen menší místní sbor, je velkou odpovědností před Bohem. Mnozí z těch, kteří poprvé vstupují do jeho vedení udělají na začátku chyby, které pak musí dlouho a někdy i několik let napravovat.
Chtěl bych tě na několik zásadních omylů, kterých by ses mohl dopustit upozornit, abys jim mohl předejít.
Možná jsi se setkal při školeních s názorem, že první tři měsíce v nové službě vedení je nejkrásnějších. Je to z toho důvodu, že po tuto dobu vidíme navzájem na sobě jen ty dobré věci, Vše vypadá skvěle, všichni se snaží ukázat v tom nejlepším světle. Obrazně řečeno, nevidíme „pod koberec“, co tam je zametené a schované. Zhruba do půl roku se to začne objevovat. Nejen v životě sboru, ale také se začne plně projevovat náš charakter.
Najednou uvidíme, že vztahy ve sboru nejsou tak jednoduché a úplně čisté. Začneme vidět nedostatky a trhliny. Také někteří lidé ve sboru zjistí, že nejsi ten ideální vedoucí, o kterém snili. Jiní ztratí iluzi o tom, že by tě mohli ovládat. Je však většina těch, kteří tě vezmou na vědomí, ale na sliby a ujišťování o tom, jak ti budou ve všem pomáhat najednou zapomenou. Dobrou zprávou je, že stále bude existovat skupina těch, kteří se ti budou snažit pomáhat, podporovat tě a sloužit pod tvým vedením.
I nás na to naši vedoucí a mentoři upozornili. Neřekli nám však, jak s tím jednat. Vypadalo to spíše jako užijte si ty tři měsíce, protože pak to bude těžké.
Naše zkušenost je taková, že je to skutečně pravda. Funguje to tak. My však máme možnost se rozhodnout zda se té skutečnosti podřídíme, nebo zda ji porazíme. Myslím, že je to past od zlého, aby hned na začátku rozbil vztahy a zabránil tak jednotě v církvi, která je pro něj nebezpečná. V té chvíli si to však neuvědomuje. Cítíme spíše zklamání nebo zranění, hledáme rešení a chceme věci změnit. V tom nejhorším se stane, že se budeme snažit prosadit svoji autoritu. Podobně to pak cítí i někteří klíčoví lidé ve sboru a vlastně začne boj o to kdo z koho. Nikdo o tom nemluví, všichni se tváří láskyplně, ale někde uvnitř je skrytý boj. Místo sjednocení a ničení skutků ďábla, se stává tím nejdůležitějším prosazením se sebe samého, nebo několika lidí ve sboru proti novému vedoucímu. To může poznamenat sbor na několik let.
Dokonce to mnohdy vede i k rozpadu sboru.
Pokud se to nestává, pak sbor je již natolik vyspělý, že dokáže přijmout „nováčka“ ve vedení a pomoc mu.
Pokud to však tak není, pak co s tím?
Jako nový vedoucí si potřebuji uvědomit dvě důležité věci. Bůh mne postavil do této pozice proto, abych o ovce pečoval, ne je ztrácel nebo nutil odejít z ovčince – ať již vědomě nebo nevědomě.
Ježíš vydává počet svému Otci -Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo. (Jan 17. kapitola) Ježíš je největším Pastýřem, je vzorem pro nás jak vést a pást ovce, které nám byly svěřené. Na jiném místě Pán říká: Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. (Jan 10. kapitola) Nebeský Otec očekává, že i my budeme podle vzoru jeho Syna pokládat své duše za ovce, které nám svěřil. To znamená, milovat je jeho láskou. To je jediný způsob jak můžeme jednat v téhle situaci. Rozhodnout se, že je budeme milovat láskou Ježíše Krista.
Když po prvních měsících zjistíme, že situace a lidé nejsou takové jak to na začátku vypadalo, že slíbená podpora není a objevují se spíše kritikové než ti, kteří by nám podpírali ruce, potřebuji si uvědomit, že přichází nebezpečí zahořknutí vůči lidem a sboru. Možná je to jen kousek hořkosti, ale ta se dokáže řádně v srdci rozrůstat a později se v nás pevně usídli a vypůsobí, že se budeme cítit osamocení, budeme se spíše litovat, než milovat ovce, které nám Bůh svěřil.
Potřebujeme se přenést láskou přes tyto skutečnosti. Uzavřít srdce hořkosti a zklamání a otevřít ho pro naději budoucnosti, kterou připravuje Bůh pro sbor, který nám svěřil.
Ježíš v desáté kapitole Jana pokračuje: Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne…
Být dobrým pastýřem je upřednostnit zájem Boží před našimi zájmy, před naší důležitostí, před našimi plány se sborem a lidmi v něm. Položit duši je se vzát svých představ, svého já, své ješitnosti a dát se všanc.
Prakticky to znamená například budovat vztahy s lidmi ve sboru. A udělat pro to vše, co udělat mohu. Často to vede cestou pokoření. Je to to nejdůležitější. Naslouchat jim, být s nimi. Znát je. Nebát se být otevřený vůči nim, aby mohli poznat, že jsme ti, které jim poslal Otec, aby mohli uvěřit tomu, že mluvíme jeho slova. A to nejde, pokud nebudeme odolní vůči zranění a hořkosti. To je to jediné, co potřebuješ na začátek. Dokud nezbuduješ vztahy a důvěru, nic nebudeš moci změnit, ani nikoho neposuneš dál, i kdybys měl ta nejlepší kázání a vyučování. Pokud důvěru a vztahy získáš, položíš základ pro růst sboru jak směrem k nebi k Pánu, tak do šířky – tedy, že budou ve sboru přibývat další Pánovy ovečky.
(Láska) všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. (1.Kor.13)
Mojí první radou je: nepřestaň milovat ty, ke kterým tě Otec poslal, které ti svěřil, i když se ti realita bude snažit vzít naději a dobrý obraz o nich. Věř, že i za ně Kristus umíral na kříži, že pro něho jsou stejně vzácní jako jsi pro něj vzácný ty. K tomu potřebuješ sám přebývat v jeho lásce. Místo, abys nechal působit na své srdce hořkost, zranění a zklamání, nech působit a žít v sobě Kristovu lásku, které přinese radost, pokoj a naději do budoucna. Nenech se převálcovat tím, co po třech měsících se bude snažit ti ukázat ďábel, ale dívej se na sbor a lidi v něm Božíma očima. Bůh nechce, abychom bojovali mezi sebou, ale abychom v jednotě ničili skutky ďábla. Ty máš k tomu jeden z klíčů – stát se pokorným od samého počátku tvé služby.

Vztahy jsou tou nejdůležitější součástí služby vedoucího. Funguje to stejně jako vztahy mezi Bohem a tebou. Bůh tě zahrnuje svoji láskou bez podímínek, Je to tak silné, že mu začínáš důvěřovat a spoléhat se na jeho lásku a věrnost. Poznáváš jeho pravdivost a to tě posiluje. Pak mu začneš sloužit v důvěře a lásce. Podobně je to s vedoucím, který buduje vztah se svými ovečkami. Vztah založený na Boží lásce, kterou Duch svatý vylévá skrze jeho život kolem. Takový vztah buduje důvěru, věrnost a vede ke službě.
K tomu se vrátím někdy v dalším dopise.
Teď bych ti chtěl napsat ještě o druhé velké chybě, kterou noví a nejen noví vedoucí dělají a to nejen v církvi. Je to souzení těch, kteří vedli církve před nimi. Posuzování a kritika jejich práce.
Prosím, vyhni se veškeré kritice těch, kteří sloužili před tebou. Pokud kritizuješ to, co dělali, co vybudovali, krituzuješ vlastně i lidi v církvi. Říkáš jim jak to špatně dělali. Lidé v církvi to tak vnímají.  Věř, že každý vedoucí před tebou se snažil dělat věci jak nejlépe uměl a jak nejlépe je chápal. Věř, že hledal Boží vůli a Bůh ho vedl. Takový vedoucí dělal v dané chvíli a situaci to, co považoval za nejlepší. Tys u toho nebyl a nevíš, co prožíval, mezi čím se musel rozhodnout a jak moc plakal a modlil se za druhé. Važ si těch, kteří byli před tebou, protože bez nich bys tam dnes nebyl a nebyl by tam ani sbor, ve kterém sloužíš.
Někteří vedoucí mají dojem, že získají autoritu, když sníží a zkritizují vše, co dělali jejich předchůdci. Nebuď jim podobný. Když zjistíš nějakou chybu, naprav ji, ale nemluv o ni ve sboru. (Možná to budeš muset vzít někdy na sebe. Ale i náš Pán vzal na sebe tvé chyby.)
Pamatuj, že i ty nejsi dokonalý a i po tobě přijde jiný vést sbor.
Znám vedoucí, kteří kamkoli přijdou začnou si více všímat a vyhledávat chyby těch, kteří byli před nimi. Když jsem nad jejich službou přemýšlel, uvědomil jsem si, že všude kam přišli, ať to byl velký sbor nebo malý, vždy z něho začali odcházet lidé a ve sboru zůstalo jen pár lidí. Má to několik důvodů. První je ten, že začali chledat chyby na těch, kteří byli před nimi pro mnohé duchovními otci a matkami. Nikomu se nelíbí, když někdo začne kritizovat veřejně jejich rodiče. To platí i na rodiče a děti duchovní. Takoví kritici si nemohou získat důvěru a začnou ztrácet lidi ve sboru. Ti si začnou hledat jiné vedoucí v jiných sborech nebo, což je horší, odejdou úplně z církve.  Druhým důvodem je, že takové kritika vypadá pro večky jako vyvšování se nad jiné a předevší i nad ně. Takoví vedoucí říkají světu: My jediní víme, jak to má být. My jediní jsme dokonalí. To je pýcha, která odpuzuje lidi kolem. Třetí důvod je, že pokud již někoho takoví vedoucí pustí sloužit ve sboru, lidé mají strach vedle „dokonalých“ sloužit, protože očekávají, že budou také zkritizovaní. A to nikdo nestojí.
Když si budeš vážit a děkovat za službu těch, kteří byli před tebou, říkáš tím, že si vážíš i těch, kteří jsou ve sboru. Pokud službu předchozích vedoucích odsoudíš, pak lidi ve sboru budou zmateni. Oni věřili, že jejich vedoucí jednali podle Boží vůle. Jak teď mohou věřit tobě, že zrvovna ty budeš jednat podle Boží vůle? Komu mají důvěřovat?

Žehnej a děkuj. Více naslouchej lidem, kam chtěli dojít, jaké měli ve sboru vize a podobně. Co jim Bůh zaslíbil pro sbor.
Je to mnohem důležitější, než hledat chyby a kritizovat.
A hlavně to přináší ovoce.

Jednou z chych, kterou jsme dělali na začátku naší služby bylo, že jsme se snažili ze všech sil přesvědčit ty, kteří nás nejvíce kritizovali a pomlouvali. Dnes bychom to již nedělali. Proč? Protože bychom zbytečně ztráceli čas.
Každý sbor je podobný jinému sboru. Může to být sbor složený ze vzdělaných lidí nebo sbor složený z lidí bez domova, sbor smíchaný, kde jsou zastoupeny všechny společenské vrstvy, přesto jsou si všechny v něčem podobné. Vždy se tam budou objevovat stejné charaktery lidí. Stejné typy. Také fungují stejně v postoji k vedoucímu.
Vždy se najde malá skupina těch, kteří budou vždy za tebou stát. Těch si važ a ukaž jim, že si toho ceníš. Pak je skupina těch, kteří tě budou vždy kritizovat. Tuto skupinu nemá cenu přesvědčovat a snažit se jim dokázat, že nemají pravdu. To se nepodaří, protože kritika a soud vládne v nich samotných.
Jak s nimi jednat?
Nenechat se vyprovokovat!!! Modlit se za ně a žehnat jim Božím navštívením. Prostě podle toho, co říká náš Pán v páté kapitole Matouše. Milujme je, žehnejme jim, dobře jim čiňme a modleme se za ně. Neříká, že je máme měnit, nebo mít s nimi spory. Tímto svým postojem žehnání dáváme prostor pro to, aby s nimi jednal Bůh sám se svou velkou láskou.
Nezaměřujme se však na ně.
Tou největší skupinou jsou lidé, kteří nejsou ani tak, ani onak. To je ta skupina, na kterou se potřebuješ zaměřit. Pokud se na ni nezaměříš, protože se budeš neustále přít a něco dokazovat kritikům, zjistíš, že lidé z této skupiny se pomalu začnou vytrácet, nebo přidávat ke kritikům.
Je to jednouché. Oni něco potřebují a pokud to nebudou nacházet, odejdou to hledat jinam. Někteří z nich, ti slabší ve víře se pak nechají zlákat kritiky a postaví se na jejich stranu. My lidé rádi nasloucháme kritizování druhých a rádi se k tomu přidáváme. Dokonce rychleji než k žehnání. Je to tím, že hřích se lehce na nás nalepí, nebo omotá, jak je naspané v Židům ve 12. kapitole. My však ho máme setřást, odložit a běžet za tím, co je pro nás připravené. Kritika nás má zastavit a zlákat k ospravedlňování sebe samých. Má nás dověst ke kritice těch, kteří nás kritizují, k sebelítosti a hořkosti, kterou pak dáváme vzůru k Otci – proč já Pane, proč to musím snášet Bože, proč s nimi nic neuděláš Duchu svatý … . Nakonec nás má dostat do vzpoury vůči Bohu.
Jak s tímto bojovat jsem již napsal.
Proto se vyhýbej sporům s těmito lidmi, aby tě neodvedli od toho, co máš za úkol a nesvedli tě zcesty, nebo abys pro spory s nimi nepromarnil čas. Věnuj se těm, kteří to potřebují, kteří hladovějí po Božích věcech, kteří tápají, kteří hledají Boží blízkost a navštívení.

Služba ve vedení sboru není snadná a potřebuješ, aby se za tebe mnoho lidí modlilo. Proto o tom s mnohými mluv. Některých se Pán dotkne a ti se budou za tebe přimlouvat.
Vyprošuji ti Boží přízeň a těším se na zprávy od tebe.

S láskou Kristovou
Josef