VÍRY, DARY UZDRAVOVÁNÍ, PŮSOBENÍ MOCNÝCH ČINŮ

V minulé lekci jsme mluvili o tom, že všichni potřebujeme moudrost od Boha, poznání a rozlišování duchů. Stejně tak všichni potřebujeme víru, můžeme a musíme se modlit za uzdravení jiných a také může každého z nás Duch svatý použít k působení mocných činů.

Některé z nás však obdarovává v těchto oblastech více a tito věřící pak těmito dary slouží v církvi, ale i mimo ni. Tito sourozenci slouží (by měli) těmito dary v církvi pravidelně. Přesto si Duch svatý „jednorázově“ používá, koho chce a jak chce. Podle toho do jaké služby tě Bůh povolává, tě vyzbrojuje jeho nástroji – duchovními dary. Duchovní dary, nebo spíše jejich působení skrze tebe se může měnit právě podle toho, jak a kde sloužíš. Neznamená to, že dar, který jsi obdržel před několika lety, ti Bůh vezme, když budeš mít jinou službu a dá ti místo toho jiný. Ne Bůh své dary nebere zpět. Jen ten nový budeš muset více používat a ten, který jsi již měl, ustoupí do pozadí, nebo se změní způsob jeho používání. To, že různí lidé mají různé dary, nás vede k tomu, abychom sloužili společně jako jedno tělo. Pokud jsme stále v duchovní pubertě – nevyzrálí, snažíme se sloužit sami, bez pomoci jiných. Příklad vzájemné potřebnosti: Dar proroctví: je vyřčené proroctví.

Dar poznání: má potvrzení zda je z Boha, nebo ne.

Dar moudrosti: ví, jak proroctví použít v životě církve.

V této části se budeme zabývat druhou skupinou. Pro tuto skupinu je společným jmenovatelem moc  Boží moci. A také tyto dary se vzájemně prolínají tak, že někdy není možné dost dobře je rozlišit při tom, když jsou v „akci“ (podobně tomu je i u ostatních dvou skupin).

VÍRA – je to nadpřirozená víra Boží. Víra, kterou Bůh vkládá do člověka pro modlitbu víry (Jakub 5:15) Je to modlitba, kterou má obrovskou moc, protože nevychází z našich potřeb, z našich pocitů a tužeb, ale z Boha samotného. Nemusí se jednat jen o uzdravení, ale modlitbu do různých situací a stavů.

Nemusí jít jen o modlitbu, ale tato víra v nás působí, že můžeme mluvit o věcech, že se stanou, neochvějně jednat pod touto vírou. Není to víra, kterou používáme denně, i když bychom si to přáli. Sám jsem několikrát zažil působení takové víry. Stál jsem proti okolnostem, které říkali konec. Proti názoru sourozenců v církvi, kteří mi říkali to je konec. Víra však říkala opak. Byla do mne vložena Bohem. Postavil jsem na ní veřejně svá prohlášení a jednání. Viděl jsem velké Boží vítězství. Nejde jen o uzdravení, nebo mocné skutky (i když tam se nejvíce projevuje), ale potřebujeme ji při některých projevech proroctví). Tato víra přináší naprostou jistotu naplnění toho, co zaslibuje. Nepřipouští žádnou pochybnost – mám pro to osobní pojmenování „přes to nejede vlak“.

Stává se a celkem často při modlitbách za uzdravení, že člověk, za kterého se modlí, není uzdravený. Mnohokrát jsem pak od modlitebníků slyšel, jak tomu člověku říkají: „Máš malou víru. Musíš víc věřit“. Ale neřeknou mu, jak to má dotyčný člověk, udělat. Všimněme si, že víra není ovocem Ducha svatého. Je to dar milosti! Každý máme jinou míru víry od Boha. Tím, že obviňujeme člověka z nedostatku víry, ho dostáváme pod tlak, který ho pak donutí tlačit víru vlastní silou. Věřit emočně. My všichni potřebujeme víru, která není z nás, která není produktem naší mysli a emocí. Nepotřebujeme víru nadšení, ale víru, která je do nás vložena samotným Bohem.

„….ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“ Římanům 12:3

Nenuťme ostatní, aby věřili stejně jako my. Můžeme mít učedníky a dary milosti tak mohou „přeskočit“ – mohou z Ducha získat stejně jako my, nebo ještě ve větší míře než my, ale nemůže nikoho nutit, aby měl větší víru, než má a už vůbec mu nemůžeme vyčítat, že ji má menší než ostatní.

 DARY UZDRAVOVÁNÍ

Vypadá to, že právě k těmto darům potřebujeme také dar víry. Není tak úplně pravda, jak za chvíli zjistíme.

Rád bych, abychom si všimli slova dary. Je zde množné číslo. Tedy u uzdravování je možné mít více darů. Proč?

…., ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. Lukáš 9:18

Svolal si Dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. (Lukáš 9:1)…. Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali. (6)

V Písmu je pod uzdravením myšleno uzdravení celého člověka. Tedy nejen těla, ale i duše a ducha. Mezi dary sice nacházíme rozpoznání duchů, ale není tam již vymítání (svazování, vyhánění apod.) duchů. Proč? Protože to také patří k uzdravení člověka. Jeho duše a ducha. Často toto právě pak má vliv na nemoc, kterou člověk trpí (například strach dokáže být příčinou mnoho nemocí-žaludeční potíže, bušení srdce, ale i kožních onemocnění a dalších mnohem horších nemocí)

Můžeme tedy dary uzdravení rozlišit na:

• uzdravování těla skutečných nemocí. (virová a infekční onemocnění, horečka, nemoci vnitřních orgánů, bolest zubů apod.) Slýchávám, že všechny zdravotní potíže jsou od zlého. Za vším je nějaká duchovní moc a mocnost. My lidé máme problém, že přijímáme většinový názor (nebo momentálně „letící“ názor, aniž bychom nad ním přemýšleli). Nesouhlasím s tím, že všechny, protože je mnoho věcí, které jsou zaviněny, nebo jsou následky úrazů při sportu, neohrabanosti, haváriích apod.) Jsou nemoci, které vznikly naší hloupostí – přeceňováním svých sil, přepracovaností, stresem, který jsme si zavinili tím, že se chceme zalíbit lidem, apod.) I slepý od narození byl připraven pro zjevení slávy Boží.
• Když Ježíš uzdravil Petrovu tchyni od horečky, nevyháněl žádné démony. Když se budeš modlit za zlomenou ruku, taky nebudeš svazovat mocnosti apod.

• Vysvobozením člověka od duchovních mocností svázaností a závislostí. Jak jsem již napsal, mnoho nemocí je zapříčiněno tím, že člověk je svázán, nebo obsazen nějakou duchovní mocností. Jedná se většinou o psychická a psychiatrická onemocnění. I ty mají často vliv na fyzické zdraví člověka.Proč je důležité si uvědomit toto rozdělení. V prvním případě se můžeme modlit všichni, v druhém potřebujeme autoritu od Boha. (dal jim moc a sílu nad všemi démony) Opět tady dochází ke spolupráci několika darů. Rozpoznání duchů a jednoho z darů uzdravení.
  
  Rád bych se vrátil k víře. Dar uzdravování (fyzických nemocí) není až tak podmíněn naší vírou. Jde spíše o poslušnost se začít modlit, vkládat ruce apod. Ostatní dělá Bůh, ne my. Mnohokrát jsem se modlit za uzdravení, na které jsem neměl víru. Například přišli za mnou lidé i děti s bolestmi zubů a záněty v dásních. Sám má takové zkušenosti, že dnes nemám ani jeden svůj zub, proto jsem bral jejich prosby za uzdravení jejich zubů, za Boží žert se mnou. Bylo tomu naopak. Všichni byli uzdraveni a okamžitě. I bez mé víry. Důležité byla poslušnost. Důvěra v dar pak roste tím, jak služebník vidí, jak Bůh jedná. To co vidí (konkrétní druh uzdravení), mu dodává ujištění, že Bůh mu dal pravomoc – že se Bůh rozhodl dělat tyto skutky skrze něho. Tehdy jeho víra poroste. Ježíšovi učedníci viděli, co Ježíš dělal. Pak teprve jim dal pravomoc a oni šli a uzdravovali. I ty prvně potřebuješ vidět, co Ježíš dělá skrze tebe, aby sis vzal pravomoc, kterou ti Bůh dal. (doba učednictví)

 

Skutečně je to více o poslušnosti. Někteří říkají: „Budu se modlit, mám víru“ a nic. Je to o Bohu. Při daru uzdravování potřebujeme vnímat, co Bůh chce dělat.  

Jak poznám dar uzdravování v tom prvním případě?

Prvním znakem je obrovský soucit s nemocným člověkem. Puzení k tomu se modlit za jeho uzdravení. Lidé jsou uzdraveni, když se za ně modlím.

Je rozdíl mít uzdravující shromáždění a modlit se v úzkém kruhu nebo jeden na jednoho. Projev tohoto daru je většinou různý ve shromáždění a v soukromí.

Na shromáždění může Duch svatý hovořit:

• kdo a jak je nemocný,
• jaké nemoci chce Bůh v tom čase uzdravit,
• může se stát, že ucítíš u sebe bolest v místech, které chce Bůh ve shromáždění uzdravovat, nebo u některého jednotlivce,
• můžeš vidět vnitřním zrakem obraz nemoci,
• dalšími různými způsoby jak ti Duch svatý dá,

 

vždy je to však o tom, že dáš anonymní výzvu ohledně té, či oné nemoci, nebo bolesti a čekáš, až se člověk přihlásí a přijde. I když víš, o koho se jedná, nevoláš ho jménem, nejdeš k němu, je to na Duchu svatém, aby ho oslovil a on přišel, nebo se ozval. Samozřejmě, že pokud Duch svatý tě povede tak, abys za ním šel, pak musíš jít, ale jen ve velmi málo případech se jednalo o vyjmenování konkrétní osoby podle jména, aby přišla dopředu. Ve všech případech, které znám, to dělali služebníci, kteří toho člověka neznali. Bůh jim toto jméno dal poznat předtím, než na shromáždění přišli. Je to proto, aby bylo zjevné, že jde o Boží dílo.  

Něco jiného je mimo shromáždění, v běžném životě sboru. Často tě povede Duch svatý do domu, ke konkrétnímu člověku a ty se budeš modlit za konkrétní uzdravení.

Vkládání rukou na nemocné – pokud se muž modlí za ženu, ať vkládá ruku pouze na její hlavu maximálně na ramena. Pokud vnímá, že má položit ruku na nemocné místo, ať povolá jinou sestru, která tam položí ruku a on pak teprve položí ruku na ruku sestry. Pokud se modlí sestra za bratra je to stejný postup. Pokud je potřeba se modlit za intimní věci, je dobré, aby se modlily sestry za sestry a bratři za bratry.

 Jak se modlíme za uzdravení:

• můžeme se modlit v jazycích, (pokud nám Duch nezjeví jak se modlit),
• můžeme žehnat tělu i orgánům, které jsou nemocné, vzývat uzdravení ve Jménu Ježíš,
• můžeme zlořečit nemoci a poručit ji, aby odešla,
• můžeme někdy chtít po nemocném, aby udělal nějaký úkon víry (dřep při bolestech páteře, chůzi při nemoci nohou apod.) Pozor tady si musíme být jisti, že to má udělat, aby se nemoc ještě nezhoršila,
• jen žehnat,
• vkládat ruce na nemocné (ale nemusíme),
• jiným způsobem, kterým nás vede Duch svatý, nikdy to však není něco proti člověku a Písmu. Také nemusíme spěchat, počkejme na vedení Ducha svatého. Pokud nevíme, jak se modlit, tak jen žehnejme uzdravením ve Jménu Ježíš.

 

Vše by to mělo být pod vedením Ducha svatého. V žádném případě se nemodlíme nějakým způsobem proto, že se tak modlil nějaký známý služebník. Ani apoštolové neplivali na zem, aby si jako Ježíš udělali bahno, kterým potřel oči slepého.

V tom druhém případě je nutné, aby sloužili lidé, kteří skutečně získali autoritu od Boha a nikdy by neměli sloužit sami, ale vždy s nějakým jiným bratrem, nebo sestrou. Je lepší ve skupině. Na rozdíl od nemocí, kdy nás Bůh pošle za nemocnými v případech svazování a vymítání musíme nejdříve věci projednat s vedoucím sboru a staršími. Zde potřebujeme nejen moc, ale i rozpoznání duchů a moudrost jak jednat.

Přímo nezodpovědné jsou chvástavá slova typu: „ Tak ho z něho hned vyženu“, nebo „vyženem“ apod. Je to Boží moc, která to dělá.

 Pamatujme na slova Písma v listě Judově: „ Vždyť ani archanděl Michael, když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene Pán.‘ Tito se však rouhají věcem, které neznají, a v těch, které jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají zhoubě.“

Toto vyučování není o nemoci a zdraví, to je samostatná a jiná kapitola křesťanství.

 Každý duchovní dar roste a čistí se do ryzosti poslušností.

 

 PŮSOBENÍ MOCNÝCH ČINŮ

Tento dar je často spojen s dary uzdravování a také s darem proroctví, především u některých starozákonních proroků.

Nejvíce příkladů působení mocných činů vidíme ve Starém zákoně. I tam Duch svatý rozdával své dary Božím služebníkům.

V Nové smlouvě pak vidíme Ježíše, jak křísí mrtvé, utišuje bouři, chodí po vodě, po jeho slově usychá fíkovník, rozmnožuje jídlo. Ježíš nám říká, že : „ Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.“ Jan 14:12

Musíme si uvědomit, že nemůžeme činit věci větší, než dělal Ježíš. Učedník není nad svého mistra. Tedy budeme dělat ty, které dělal on, ale my máme více času, než on měl tady na zemi a je nás více. Tím budeme dělat mnohem více jeho skutků, než udělal on sám na zemi. To je to větší skutky.

Na rozdíl od darů uzdravování musíme mít víru od Boha k uskutečnění těchto skutků.

Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.

Ve spojení s darem proroctví jde o víru v moc Božího slova, které ten kdo prorokuje, mluví.

Tento dar velmi v církvi chybí. Většinou se projevuje ve chvílích, kdy se před námi objevují hradby, které nám brání jít dál. Ať jsou to postoje lidí kolem nás, úřadů, počasí při akcích, finanční situace, ale také smrt, chybějící orgány v těle, dorůstání končetin, které nikdy nevyrostly, očí, které se nikdy nevyvinuly apod. Velké stvořitelské Boží činy. Skrze tento dar se dějí velké zvraty v životě církve i osobních životech lidí. Skrze něj je oslavena a zjevena velká Boží moc církvi a také skrze službu církve světu.