Jednou přišlo slovo od Pána, které mluvilo o stromech. Každý strom však představoval určitý druh věřícího. Za několik dnů mi volal přítel: „Josefe to o tom stromu (myslel konkrétní druh stromu) bylo o mně, že?“  „Nevím“, odpověděl jsem mu. „To musíš vědět ty.“

Tato příhoda mne přivedla k psaní pohádek o věcech. O věcech, které přemýšlejí a jednají stejně jako lidé. Ostatně proč ne o věcech. Vždyť všechno bylo stvořeno pro a skrze Ježíše. Tak také i věci.
A také i skrze věci k nám může Bůh promlouvat.
Promlouvat do našeho svědomí, do situací do charakterů, prostě do všeho v našich životech. Mohou nás potěšit i dovést k zamyšlení. Jsou pro velké i malé. Jsou k pousmání. Možná jsou o mně, možná o tobě. To však musíme vědět my sami. Jsou ke slávě Boží.