7.POKOJ

 Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. (Galatským 5:22) 

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. (Jan 14:27)

Ježíš nám nezanechává nějaký světský klídek po práci, kdy s nohama na stole si dáváme kafe a sníme o všem možném i nemožném. Jeho pokoj přináší odpočinutí od strachu a obav. Jeho pokoj přináší jistotu. Jistotou je naše ospravedlnění: „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem, skrze našeho Pána Ježíše Krista. (Římanům 5:1) Ospravedlnění od hříchu přináší pokoj. Dokud máme co schovávat, dokud skrýváme své hříchy, své zlé myšlenky jsme neustále pod tlakem, který přináší nepokoj. Potřebujeme se před Bohem otevřít a vynést všechno na jeho světlo. Všechno. Vyznat tyto skryté hříchy a nepravosti, požádat o odpuštění a odvrátit se od nich. Odvrácení se od hříchů souvisí s růstem ovoce Ducha v nás. On nám ukazuje skryté pravdy o nás. Vynáší napovrch to, co se nám podařilo tak skrýt, že to zůstalo skryté i před námi samotnými. Pak je na nás, abychom se opět vrátili do jeho pokoje vyznáním a opuštění těchto věcí. Duch svatý nás dostává do situací, které nám ukazují pravdu. Pokud pak jednáme, náš pokoj se stále více prohlubuje a sílí. Je trvalejší a trvalejší.

„Neboť chlapec se nám narodí, syn je nám dán, na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. (Izaiáš 9:5)

Jedno ze jmen Ježíše Krista je Kníže pokoje. V něm se „spravedlnost a pokoj políbí“ (Žalm 85). Kristus přináší pokoj všem, kteří ho přijmou jako svého Spasitele, kteří naslouchají jeho slovům a plní je. Od těch, kteří se však od něho odvracejí, se jeho pokoj také odvrací. „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj, nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč (Matouš 10:34).

„Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!. A budeli tam syn pokoje (ten, který hledá pokoj), váš pokoj na něm spočine: neli navrátí se k vám.“ (Lukáš 10:5-6)

Naším úkolem je přinášet a žehnat pokojem, který máme skrze Ježíše Krista v sobě. Není na nás rozlišovat, kdo je ho hoden, kdo ne. Máme usilovat o to, abychom byli se všemi v pokoji, pokud je to možné. Jestli to tak bude je na Pokoji samotném a na těch, kteří ho buď vyhledávají a touží po něm, nebo ne. Pokud máme v sobě pokoj, můžeme chodit ve spravedlnosti a tuto spravedlnost také přinášet do situací. Pokoj vypůsobený našim ospravedlněním, naší jistotou, že jsme dědici Božího království, nám dává smělost a odvahu jednat spravedlivě. Tam, kde je pokoj, není strach. Pokud máme tento pokoj v sobě a roste v nás, pak jsme schopni pro Pána vstupovat a jednat v situacích, do kterých bychom nikdy pro strach nevstoupili a nejednali s nimi.

Pokoj skutečně není posezení u čaje a dobré knihy, ale je to pokoj ve vztahu s Bohem, který se pak přenáší skrze nás do situací, ve kterých se nacházíme a na cesty, kterými chodíme. Je to také krok k duchovnímu boji ve jménu Ježíše Krista.

• Předstupuj před Ježíše se vším, co ti Duch svatý ukazuje, že je hříchem v tvém životě. Vyznávej to a žádej o odpuštění. On je věrný a spravedlivý, odpouští ti a očišťuje tě od každé nepravosti. (Jan 1) 

 

• Odpust sám sobě. Když ti Bůh odpustil (a on ti odpustil), je hřích, když si ty sám nedokážeš odpustit. Nejsi přece víc než Bůh!

 

• Pros Ducha svatého, abys mohl prožít toto odpuštění a to, že jsi v Kristu spravedlivým. Potřebuješ to mít zjevené-prožité z Ducha. 

 

• Jsme dědicové požehnání a máme žehnat lidem. Tedy i sobě. Žehnej nejen lidem, ale i svému duchu, duši, mysli a tělu Kristovým pokojem.  Přináší to spravedlnost a pokoj do tvého života i těla.