4. DOBOROTA
Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. (Galatským 5:22)
Pokud bychom mohli sebeovládání, mírnost, a věrnost nazvat základními stavebními kameny lásky, pak dobrota je chutí lásky. Často toužíme po lásce druhých, protože potřebujeme zakoušet něčí dobré srdce. Dobrotu vůči nám. Pokud ochutnáme Boží dobrotu, pak nechceme nic jiného, budeme chtít zůstat u tohoto plného Božího „stolu“ dobrých věcí.
Dobrota neznamená, že jsem dobrý, skvělý, super, výtečný, jedinečný, dokonalý. To je jenom Bůh. Dobrota je projev dobrých skutků. Láska, aby byla láskou, obsahuje tyto dobré skutky.
„Neboť Bůh tak miluje (láska) svět“, že dal (skutek) svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul (dobrý pro lidi), ale měl život věčný (dobrý pro lidi). Bůh v Synu učinil dobrý skutek pro lidi a tak zjevil-projevil svou lásku k lidem (Efeským 2) Oběť Ježíš Krista je zjevením Boží dobroty.
„… a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?“ (Římanům 2:4) Bůh ve své dobrotě dal Syna, aby přivedl hříšné, zlé a nevděčné lidi k sobě, aby změnil jejich úděl v dobré, aby proměnil tvrdé a okoralé v čisté a plné života. Boží dobrota přivádí člověka do Božího království.
Plnost lásky Kristovy v nás se zjevuje skrze naše jednání. Bůh sám předem připravil pro nás dobré skutky, které chce, abychom vykonali, abychom v nich žili (Efeským 2:10).
Věřím, že až budeme stát tváří v tvář, budeme vydávat počet z toho, jestli naše skutky byly dobré, připraveném Bohem, nebo jen ty naše. Jestli jsme voněli Boží vůní, vůní Kristovou k životu, nebo místo dobroty jsme byli octem a pískem mezi zuby. Potřebujeme si uvědomit, že dobrota je ovoce Ducha svatého – je to Boží, proto se jedná o Boží dobrotu v nás, tedy i o jeho skutky skrze nás a v nás. Sami o sobě nejsme schopni dělat skutečné a ryzí dobré skutky. Naše jsou vždy ovlivněny naším sobectvím, našimi emocemi přesto, že mohou na první pohled vypadat dobře, jsou veskrze zlé, protože vychází ze zlého základu. Sobeckého JÁ.
Čím více v našich životech roste ovoce sebeovládání, mírnosti a věrnosti, tím více se umenšuje naše já a dáváme prostor pro vůli Boží. Pro to, abychom byli schopni vidět, slyšet a především vykonat a žít dobré skutky, které pro nás Bůh připravil. A o to více jsme připraveni být nástrojem Boží lásky v nás.
- Ježíši, odpusť mi, že jsem se více snažil prosadit sebe a dělat své skutky, že jsem nehledal u tebe, co mám dělat.
- Prosím, Otče, abych mohl vcházet do tebou připravených dobrých skutků. Prosím o to, abych žádný z nich neminul. Prosím, zavři dveře tak, abych je neotevřel, pokud budu chtít dělat věci ze sebe a otevírej mi ty, do kterých chceš, abych vešel.
- Duchu svatý, prosím, veď mě po tvých steskách, po místech a do situací, ve kterých se má zjevit skrze mne Boží dobrota. Buď ten, kdo mne bude upozorňovat a uvádět do pravdy ohledně mých skutků. Kdo mne bude napomínat a povzbuzovat, když budu v této oblasti upadat.