3. VĚRNOST

Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. (Galatským 5:22)

Věrnost. Věrná láska. Jaká by to byla láska, kdyby nestála na věrnosti. Věrný je Bůh. To je v mnoha verších Písma. Vybral jsem tři: „On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý.“ (De 31:4) „Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské: věrný je však Bůh, který vás nenechá zakusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.“ (1.Korintským 10:13) A  sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává: on to také učiní. (1.Tesalonickým 5:23-24) Vybral jsem je proto, abychom si uvědomili Boží věrnost k nám lidem. Věrnost Ježíše Krista. Bůh vždy splní svůj slib. To, co zaslíbil, to dodrží a to se stane. Přestože lidé neustále zrazovali  a zrazují Boha, on zůstal věrný svému zaslíbení a poslal Syna na zem a následně na kříž. Přestože si lidé stále chtěli dělat  a dělají věci po svém a bez Boha, on zůstal věrný a poslal na zem Ducha svatého. Přestože naše srdce je zlé, On nám chce dát srdce nové. Ne z kamene, ale masité – Boží, věrné.

„Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ (2.Timoteus 2:13)

V čem spočívá věrnost? Ve stálosti. V pevnosti. V dodržení slova a slibů. Pokud je člověk v něčem věrný, je v tom na něho spolehnutí. Pokud o někom mluvím, jako o věrném přítel, znamená to, že se na něho mohu spolehnout.

Ne jednou jsem byl svědkem rozhovorů, kdy jeden bratr mluvil ano a vzápětí, když přišel někdo další, hovořil o stejné věci ne. Toto není věrnost. Toto není spolehlivost. U takového člověka se mohu spolehnout jen na jediné, že se spolehnout na něho nemohu. Nebo jak dokážeme překrucovat svá slova, když vidíme, že posluchači se moc nelíbí, nebo s nimi nesouhlasí. Jsme jak korouhev na věži, která ukazuje, jak fouká vítr. O takových lidech se říkalo: kam vítr, tam plášť. Myslím si, že s věrností má mnoho z nás značné problémy. Pokud nedokážeme být věrní, není na nás spolehnutí. Jaká je to láska, když se nemohu na toho, kdo říká, že mne miluje, spolehnout. Naše nevěrnost ubírá věrohodnost všemu, co říkáme. Každému našemu slovu. Zkusme mluvit a zvěstovat lidem Boží království, evangelium o Ježíši Kristu, když o mně ví, že na moje slova se nemohou spolehnout. Uvěří mým slovům? Věrnost nás sceluje. Činí nás věrohodným. Spolehlivým. Důvěry hodným. Věrnost nám pomáhá být těmi, kteří slovo nejen slyší, ale také plní.

Věrnost k druhým. Naše věrnost nehodí lidi přes palubu, když se nám to hodí. Věrnost je provází i v nesnázích, neodvrací se od nich, když mají z ostudy kabát a jsou vláčeni bahnem. Nepřisazuje si, když všichni křičí a hází špínu, ale zůstává pevně za člověkem stát. Takový člověk ví, že nás najde za svými zády, když se bude potřebovat opřít. Budeme tam, neuhneme, protože jsme věrní. Naše věrnost pomáhá lidem znovu se postavit na nohy a jít dál za Kristem.

Na věrnost se dá spolehnout, jako na Boží slovo. Věrnost není schopna zapřít sama sebe. Zapřít kým jsme, zapřít komu patříme, zapřít to, o co se opíráme a na čem (na kom) stojí náš život. Věrnost není schopná  zapřít Krista. Věrnost činí z našeho ano – ano a z našeho ne – ne.

Co s naší  nevěrností? S nevěrným srdcem? Bůh nám chce stvořit Duchem svatým nové srdce. Jak Bůh tvoří nové srdce? Vyndá naše staré a vloží tam nové? Ne. Víme, že se nejedná o orgán v těle, ale o naši podstatu, o našeho vnitřního člověka. Je to souhrn charakteru, svědomí apod. Obrazně se dá říct, že nám Bůh odstraní staré okoralé, kamenné srdce (charakter, svědomí…). Dá nám nové masité. V praxi to znamená, že Duch svatý začne jednat s naším charakterem…. Začne měnit našeho vnitřního člověka. Duch svatý nás začne vychovávat a vést do věrnosti. Krok za krokem. Začne například tím, že nám ukáže náš nevěrný a obojaký obraz. Také do nás vloží touhu po změně. Začneme s jeho pomocí stát na svém slovu, i kdybychom měli tratit. Zjistíme, že se musíme předem ujistit, zda můžeme splnit to, co slíbíme,  na co dáme své slovo. Krok za krokem jsme vyučováni věrnosti a náš vnitřní člověk se stává věrnějším a věrnějším, pevnějším a věrohodnějším. Naše srdce dostává novou podobu. Z nevěrného srdce se stává srdce věrné.

• Duchu svatý ukaž mi můj obraz. Ukaž mi jak nevěrné je moje srdce.

• Odpusť hřích mého nevěrného srdce a vlož do mne touhu po věrnosti.

• Veď mne, prosím, každý den a usvědčuj  mne, když začnu jednat nevěrně. Prosím, podrž  mne a posilni v takových chvílích, abych mohl zůstat věrným a věrně jednat. 

 

Potřebujeme neustále mít nad sebou kontrolu Ducha svatého. Potřebujeme se mu podvolit a radovat se z toho, když nás usvědčuje. Nedělá to proto, aby nás srazil, ponížil, ale abychom mohli růst do podoby Ježíše Krista a do plnosti jeho lásky. A to je přece k radosti.