Milovaná a vzácná sestro,
dnešní zamyšlení bude věnováno opět velmi důležitému orgánu – našim uším.
Ano je na nás každodenní rozhodnutí, co budeme poslouchat a co s tím, co jsme slyšely, uděláme. Denně slyšíme mnoho hlasů a slov. Některé nás nezaujmou, ale některé ano a těm potom věnujeme svůj sluch i čas. Je to různé podle naší nálady, okolností atd. Jsou slova, která bychom chtěly velice rády slyšet, ale neslyšíme (miluji tě, dnes ti to moc sluší, jsem moc rád, že tě mám a jiné). Naopak se nabízí mnoho negativních slov, které zachytí naše uši. Ať je to v práci, televizi, dopravních prostředcích nebo v obchodech. Ve dne v noci se setkáváme s mnoha a mnoha slovy, která nás, ať si to uvědomujeme nebo ne, nějakým způsobem ovlivní. Buď pozitivně, nebo negativně. Proto potřebujeme věnovat velkou pozornost našemu sluchu, abychom byly ženou stavitelkou a ne bořitelkou vlastního domova. V Bibli je mnoho a mnoho příběhů, ale já jsem si vybrala jen jeden. Je ale opravdu moudrý a příkladný!!!! Je to příběh o Abigail.
- Samuel 25: 1-44
V tomto příběhu se dozvíme, že tato žena neobyčejně krásného vzhledu a velmi chytrá neměla lehký život. Měla muže zlého a hrubého, jmenoval se Nábal. Určitě zakoušela v jejich manželství nejeden těžký den díky jeho povaze. Myslím si, že byla také velmi pracovitá, protože měli opravdu velký majetek. Je napsáno, že měli 3000 ovcí a 1000 koz. Takže bylo práce dost pro všechny. Když se David dozvěděl že Nábal stříhá své ovce, poslal deset svých mládenců za ním, ať se s nimi podělí s tím, co má po ruce. Ale on se na ně rozkřikl a vyhnal je. Mládenci se vrátili s prázdnou a Davidovi vše řekli. David se pořádně naštval a chtěl vyvraždit vše, co patřilo Nábalovi. Ještě, že Hospodin velmi miloval Davida a zařídil, aby Nábalův služebník šel za Abigail a řekl ji, co se stalo. A zde je právě to místo, které mě velmi oslovilo. On pronesl, věřím, že Boží slova: ,,Rozmysli si teď dobře, co bys měla udělat, protože náš pán i celý jeho dům se řítí do neštěstí. Jenže je to takový ničema, že s ním není řeč.“ Tady byly její uši otevřené pro správnou věc. Mohla mu říci například: „Ano, je to takový hlupák, dobře mu tak, konečně dostane, co si zaslouží!“ Ale ona byla velmi moudrá a statečná. Nehádala se, nenadávala svému muži, ale okamžitě podnikla potřebné konkrétní kroky.
Svému muži nic neřekla, naložila potřebné jídlo a s několika mládenci vyrazila zachránit těžkou situaci, kterou zavinil její manžel. Po cestě se setkává s Davidem, padá před ním na kolena a bere na sebe vinu za svého manžela (smekám před ní za tento čin)! Zachránila celý svůj dům před smrtí, ale také zachránila Davida a jeho čtyři sta mužů před hříchem.
Dostalo se jí pochvaly z Davidových úst slovy: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. A požehnaná tvá moudrost, ty sama buď požehnaná, že jsi mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nevzal pomstu do svých rukou.“ Kolikrát se stane nám, že jednáme jak David. Chceme vzít pomstu do svých rukou, místo toho abychom daly prostor Bohu. Možná často jednáme jako Nábal ! Potřebujeme se ale naučit, jednat jako Abigail!!!!! Právě v těch kritických chvílích slyšet našima ušima ta správná slova a jednat v moudrosti Boží. Ona odvrátila pohromu od svého domu. Riskovala svůj život, aby zachránila svůj domov. Vzala vinu na sebe a dostala víc, než si uměla představit (byla zbavena trápení z Nábalem, když zemřel a stala se Davidovou manželkou).
Přeji ti, drahá sestro, i sobě, abychom se naučily být tou modrou ženou, která bude jednat jako Abigail. Budujme svůj domov vším, nad čím jsme se v několika posledních týdnech zamýšlely. Poddejme se Kristu a dovolme mu proměnit nás k jeho podobě. Přeji ti mnoho vítězných dnů.
S láskou Stáňa