Prožít uzdravení s Ježíšem.
Co znamená prožít. Nejen uzdravení, ale i ostatní věci.
Když za mnou přichází lidé, abych se modlil za jejich uzdravení a přitom jsem sám ráno musel brát hrst léků, mohu sice s nimi mít soucit, protože prožívám stejné trápení nemocemi jako oni, ale přesto se cítím jako pokrytec. Přestože vím, že v Ježíši mohu mít uzdravení, mé dlouhodobé nemoci o tom nesvědčí. Vnímám, že je tady chyba. Tento tlak, který jsem cítil mne dovedl předstoupit před Pána a mluvit s ním o tom. Odpověď byla jednoduchá. Duch svatý mi jednoduše řekl, že nevěřím, že v Ježíšových raných jsem uzdraven. Ano. Bylo to tak. (Věřím Písmu, že je pravdou a normou pro život, ale při lámání chleba teprve zjistím, jaká je má víra.)
Nevím, jestli jsem pak prosil za víru, nevzpomínám si na to. Ale asi ani ne. Jen jsem najednou měl jistotu – víru, že jsem v tu chvíli byl uzdraven. Přijal jsem pravdu, že Jeho ranami jsme byli uzdraveni. Nevím jak se to stalo. Bylo to tady. Neumím to jinak popsat, než jako naprostá jistota, která vycházela někde z mého nitra, kde přebývá Duch svatý. Bůh mi dal „prožít“ uzdravení. Od toho okamžiku prožívám vnitřní svobodu ohledně nemocí. Je to podobné tomu, kdy jsem byl zázračným zásahem Duchem svatým propuštěn z vazby a ocitl jsem se na svobodě. Prožíval jsem intenzivně jak svobodu, tak zároveň jsem si nesl stálou přítomnost jasného Božího zásahu. Možná bych tedy neměl mluvit jen o uzdravení, ale o vysvobození od nemocí.
Podobně je to i s mnoha dalšími věcmi v životě. Prožít věci s Ježíšem, bych asi popsal jako získání Boží jistoty nebo víry Boží v konkrétní věci. Je to něco tak silného, že ti to nelze vzít a nikdo ti to nemůže zpochybnit. (A často ti to ani ostatní nevěří) Prostě to máš a je to tvoje.
Přál bych nám všem, abychom takto mohli prožívat vztah s Pánem a jeho „Mějte víru Boží“.