Lenost, pohodlnost

Svoboda není zadarmo. Proto líní a pohodlní lidé mají problém se svobodou. Raději budou v otroctví, jen když nebudou muset nic dělat.
Rozdíl mezi lhostejností a leností je dost značný. Lhostejnému je jedno, co se děje. Líný člověk bych chtěl, ale lenost mu nedovolí. Lhostejnému je to jedno, líný komentuje ze svého „pohodlí“. Lhostejný řekne, dej mi pokoj, mne to nezajímá. Líný najde tisíc výmluv proč zrovna teď nebo zrovna toto nemůže dělat. Najde si opodstatnění i ve verších z bible.
Mohl bych tady uvádět mnoho veršů z Písma, které hovoří jak destruktivní je lenost. Jak pro nás samotné, tak pro naše okolí. To je ta fyzická lenost. Je tu však ješe duchovní lenost. Uvedu čtyři verše, které se týkají lenosti a našeho duchovního růstu a poznávání Krista:
‚Měli bychom o něm (o Kristu) ještě mnoho co říci, ale je to těžké vysvětlovat, protože jste líní naslouchat. Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně. Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého. ‚ Židům 5:11-14
Lenost vede k tomu, že naše smysly nejsou vycvičené rozeznávat dobré od zlého. Je velmi těžké něco vysvětlit línému věřícímu a posunout ho dál. Vycvičit své smysly, cvičit v Duchu je často náročné především v trénování trpělivosti a vytrvalosti. Proto pro pohodlného člověka a lenocha je lepší zůstat v tom, co má a stěžovat si na to, že se mu nic dalšího nedostává. Protože mu lenost nedovolí přivyknout slovu spravedlnosti a přiblížit se Kristu, nezakouší svobodu, o které mluví ti, kteří se přibližují Bohu. Přibližovat se Bohu (Kristu) je duchovní pohyb, který lenoch pro svou lenost nedělá. Pak zůstává v reptání, kritice závisti a citování druhých, místo osobních Božích zjevení.

Uvedl jsem postupně pět oblastí, které nejvíce ohrožují svobodu, kterou nám Ježíš získal na kříži. Které nás často srážejí zpět do otroctví, ze kterého jsme byli skrze víru v Ježíše vytrženi. Ve většině případů jsou tyto oblasti různě promíchané a působí v člověku dohromady. U někoho se více projevuje jedna u druhého jiná a podobně.
Jedna věc je tyto oblasti popsat, ale co s tím? Popsat věci je důležité, protože nad tím mohu přemýšlet, mohu se podívat do zrcadla, co mne z toho svazuje. Uvědomujeme si však, že to nestačí. Když Ježíš říká učedníkům jak těžké je pro bohatého vejít do Božího království a dokonce říká, že spíše projde velbloud očkem jehly než bohatý do Božího království, dostávají učedníci v těchto verších jednoduchý návod:
„Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království! To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“ V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“ ‚
Marek 10:23-27
Máme tady návod. U lidí je to nemožné s tím něco dělat, ale u Boha je možné všechno. Tak máme svůj obraz v zrcadle. Vidíme, co nás svazuje a vzdaluje od Ježíše. Není možné u lidí s tím něco udělat, ale u Boha je možné všechno. Potřebujeme se obrátit k Bohu.
Jako věřící potřebujeme žít s Duchem svatým. Pokud jsme přestali vnímat jeho Přítomnost v našich životech, tak volejme o jeho přítomnost. Modleme se a prosme, abychom celý den mohli chodit s ním a nechat se vést jím.
Mám dny, kdy pravidelně snídám, ale pak jsem často měl dny, kdy jsem to nestíhal. Hned mi tělo dalo najevo, že mu to chybí. Podobně by nám to mělo fungovat, když přestaneme číst Písmo. Měli bychom vnímat, že našemu duchu chybí slovo Písma, tedy slovo Ducha svatého a rychle se k tomu vrátit. Vyžádat si u něj věrnost a trpělivost ve čtení.
Mluvme, rozmlouvejme s Duchem svatým a především čekejme na jeho odpovědi.
Jsou situace, kdy to musíme dělat za druhé, kteří nejsou schopni věci uvidět v zrcadle, protože se před něj nepostaví nebo je jejich zrcadlo „slepé“. I pro ně platí, že pro Boha není nic nemožného.
Nebojujme lidsky, ale nechme boj Bohu. Dělejme to, co jsem napsal (možná vám Duch ukáže další věci, které máte dělat, i mé poznání je omezené) a především důvěřujme Kristu. Čím více se mu přiblížíme, tím budou jednotlivé naše slabosti a okovy odpadat a budeme se stávat silnějšími a začneme si užívat svobody v něm.

Na závěr chci psát ještě o jednom omylu ohledně svobody, který se nám roky vkládá do mozků a duší a to, že demokracie je o svobodě.
Není. Samotná demokracie je o diktatuře většiny, ale o tom příště.