DIKTATURA DEMOKRACIE

Patřím ke generaci, která sice nezažila politické procesy v padesátých letech minulého století, ale zažil jsem svobodu v roce 1968 a následnou okupaci a proces „normalizace“. To znamená, že naše generace zažívala rychlé potlačení svobody slova, nutnost jednotného myšlení podporovaného hesly a slogany v televizi na plakátech. Vymývání mozků mladých lidí skrze občanské nauky, různé organizace a svazy, které sdružovaly mladé lidi. Západ byl označovaný jako imperialistický nepřítel, byla cenzura všeho a všude odůvodněná tím, že je to na ochranu občanů. Proto jsem velmi citlivý na oklešťování svobody slova. Tím vždycky začíná diktát. Lidé v zemích, kde nezažili diktaturu nejsou vycvičeni k tomu, aby její příchod dokázali odhalit. Každá diktatura začíná tím, že se ohání demokracií.
Největší omylem posledních let u nás a v postkomunistických zemích je srovnávání samotné demokracie se svobodou. Demokracie sama osobě je vlastně diktatura většiny. A to i v případě, že ta většina bude pouze o jeden hlas. Když si vezmeme deset milionů voličů, kteří se rozhodnou volit tak, že 4 999 999 hlasů dostane jedna strana a ta druhá zvítězí rozdílem dvou hlasů, nastane situace, že politici té vítězné strany rozhodují i za tu menší, byť je stejně velká jako ta jejich a která s jejich politikou nesouhlasila. To je pohled jednoduché demokracie. To není příliš spravedlivé. Proto v takzvaných demokratických státech existují práva, která zaručují té menšině, že nemůže dojít k diktatuře té vítězné strany.
Ta práva jsou zajištěná ústavou a v ní zakotvených ústavních právech. Jedním z nejdůležitějším právem je svoboda slova. Také ve většině zemí existuje moc rozdělená: obecní, krajskou (nebo zemskou) celostátní, parlament, senát, ústavní soud . Existují také pravidla jak je zastoupena opozice v parlamentních orgánech. V předsednictvu parlamentu, ve vedení jednotlivých poslaneckých klubů a pod. U nás tyto věci zatím fungují. Nestává se tak často, že by někomu u nás bylo něco zakázané mluvit, nebo by byl za to trestán. Zatím se to zvrhává spíše k mediálním štvanicím, pokud někdo vystupuje s jiným názorem než je ten, který je prosazovaný skrze minulé a současné vedení EU. Nejde už tak o to, co říkají čeští politici ať z vládní koalice nebo opozice, ale, co říkají a dělají jako součást evropského parlamentu.
Pokud se týká toho nejdůležitějšího práva – práva na svobodu slova, je právě toto právo velmi oklešťované a nahrazované v EU cenzurou. Pokud nebude svoboda slova, pak ani opozice iebude moc ukazovat na svou politiku a zveřejňovat své názory, včetně poukazování na nedostatky současné vlády. To pak vede k dlouhodobému jednobarevnému vedení, kde jsou posty rozdané na doživotí a hlídány tak, aby o ně lídři a jejich lidé nepřišli. A jsme u diktátu, po kterém vlastně touží každá strana. Mít takový vliv, aby mi nikdo „do toho nemohl kecat“.
V ČR stále ještě funguje pravidlo, že i opozice má zastoupení ve vedení parlamentu a ve vedení jednotlivých sněmovních výborů.
Takové pravidlo platilo i co se týká voleb do parlamentu EU. Škoda, že jen do posledních voleb. Po posledních volbách toto pravidlo v parlamentu EU přestalo platit a koalice si všechny posty nechala pro sebe. Nejen tím obsadila „lukrativní místa“, ale zmenšila možnost přístupu k rozhodování a informacím opozici. Musíme si uvědomit, že tato opozice zastupuje více než sto milionů obyvatel EU. Vůči těm se nyní EU stala někým, kdo o nich rozhoduje, ale bez nich. A jsme u diktatury demokracie.
Vždy se jako první dívám na svobodu slova. Jak je s ní nakládané.
U nás toho moc neslyšíme, ale v rámci EU se naše politické strany jasně vymezují k možné cenzuře slova a tím okleštění tohoto práva.
Pokud politici a akademici zastávají názor „cenzurovat“, pak se z 98% jedná o levicově smýšlející osoby.
Probíhá tato cenzura v EU?
E.Musk nasal 12.7. na svém profilu na síti X: „Evropská komise nabídla X nezákonnou tajnou dohodu. Když budeme potichu cenzurovat projev, aniž bychom o tom někomu řekli, nebudou nás pokutovat. Ostatní platformy tuto domluvu přijaly, X ne,“
O několik týdnů později před plánovaným rozhovorem s Trumpem, na síti X dostal E.Musk další dopis z EU od eurokomisaře T.Bretona:
„Já a mé útvary budeme mimořádně ostražití vůči jakýmkoli důkazům, které poukazují na porušení DSA, a nebudeme váhat plně využít náš soubor nástrojů, včetně přijetí předběžných opatření, pokud to bude opodstatněné k ochraně občanů EU před vážnou újmou,“
Jak mi to připomíná projevy ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století: „Já a Kunistická strana…“
Generální ředitelka společnosti X Linda Yaccarinová označila Bretonův dopis za „bezprecedentní pokus vztáhnout zákon, který má platit v Evropě, na politické aktivity v USA“, protože v dopise žádal Elona Muska, aby před jeho plánovaným rozhovorem s Donaldem Trumpem, který se uskutečnil v noci na dnes, nešířil „potenciálně škodlivý obsah“.
Linda Yaccarinová také prohlásila, že se Breton tituluje jako někdo, kdo bude rozhodovat o tom, co mohou a nemohou občasné Evropské unie v rozhovorech sledovat. „Zároveň se (Breton) povyšuje nad evropské občany a naznačuje jim, že nejsou schopni naslouchat rozhovoru a vyvodit vlastní závěry,“ dodala Yaccarinová.
THE EPOCH TIMES
Nařízení EU o digitálních službách DSA, bylo údajně přijato jako ochrana před dezinformaci a pro ochranu občanů EU. Většina odborníků varovala před přijetím tohoto nařízení, protože vede k omezování svobody slova. Kdo rozhoduje o potenciálně škodlivém obsahu a kdo rozhoduje o tom, co je tímto potencionálně škodlivým obsahem myšleno?
Pokud se potlačuje svoboda slova, i když prozatím tajně nebo jen jako organizovaný hon na čarodějnice nebude dlouho trvat, že se stane veřejnou a přenese se do cenzurování i myšlenek v našich hlavách.
Mezi největší české zastánce cenzury patří STAN a Piráti.
(Kupodivu to už nejsou komunisté!?! Nějak se nám to převrátilo.)

Toto nepíši proto, abychom se hned šikovali pro ochranu svobody slova nebo vycházeli do ulic, ale jen pro informování, protože je ještě obrovské množství lidí včetně křesťanů, kteří si slovo demokracie zaměňují se slovem svoboda.
Svoboda je úplně o něčem jiném.