Zaprodanost nebo také zrada za peníze nebo jiné výhody je velmi častou věcí. V křesťanství tou nejznámější je zrada Jidáše za třicet stříbrných (dnešní hodnota asi kolem 300 000 KČ). Za kolik jsme my ochotni zradit Krista? Za víc? Za méně?
Asi ses teď urazil a říkáš si „to jsi přehnal“. „Já? Nikdy!“
Buď opatrný, podobně ješitný byl i Petr. A ještě tu noc ho třikrát zapřel.
Věřit znamená slyšet jeho slovo a plnit je. Jak jsem již psal víra i láska jsou uskutečňované skrze skutky. Proč ho nechceme následovat a být poslušní, když nás volá, abychom vstoupili do služby jemu. Když nás volá, abychom všechno opustili (domov, práci, rodiče, …) a následovali ho. Nestačí chodit v neděli do církve. Nakonec proč tam chodíme? Abychom něco dostali, přijali nebo tam chodíme dávat? Aby nám bylo slouženo Kristem nebo abychom mu sloužili?
Být následovníkem Krista znamená opustit vše. Vzdát se všeho, abychom měli svobodu ho podle potřeby následovat všude tam, kam nás zavede. Aby naši svobodu nic nedrželo, když řekne vstaň a jdi. „Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. „ Lukáš 14:33
Ježíš vysvětluje o několik veršů dříve, v příběhu hospodáře, co znamená zříci se všeho.
„Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.“ Lukáš 14:16-20
Neznamená to, že oni neměli mít majetek,.., ale nemělo je to svazovat v případě, že je hospodář pozval na hostinu, kterou pro ně připravil.
Zříci se všeho neznamená, že musím vše opustit a najít si nějakou jeskyni v horách, ale to, že ty věci nemám v srdci. Jsem je ochotný je ihned opustit, když zavolá Pán.
Pavel o sobě píše: „Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“ Filipským 4:12-13
Pavel to prokazoval svým životem. Jsme ochotni opustit vše, když se nám daří dobře? Nebo jsme jako ti v tom příběhu o Hospodáři, který připravil hostinu. To skutečně zjistíme, až nás Pán zavolá, abychom šli.
Podle toho, jak se zachováme. O Jidáši můžeme mluvit, jako o zklamaném člověku, který měl jinou představu o Ježíši. Možná to tak bylo, ale to hlavní, co bylo v srdci vylezlo až samotným skutkem, když se ptá: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.“ Matouš 26:15
Možná bojuješ o to, aby v tvém srdci byl na prvním místě Ježíš a jeho vůle. Každopádně je potřeba se modlit, abychom obstáli v době, kdy se budeme rozhodovat jestli poběžíme za ním, když zavolá, nebo si budeme muset zajet pro nové auto, renovovat byt, udržet dobrou práci…
Tehdy vyjde skutečně najevo, co je v našich srdcích, kde máme svůj poklad.
Petr měl dobrou osobní zkušenost se zapřením Krista a odpuštěním ze strany Ježíše. Proto na jeho otázku „máš mne rád“ odpovídá “ Ty víš, že tě mám rád“. Už to není ten sebejistý a ješitný Petr, ale služebník Petr, který je ochotný Pána následovat, když ho zavolá a jít tam, kam ho pošle.
Možná bojuješ, ale to je dobře. Potřebujeme vědět v jakém stavu je naše srdce a jaký poklad tam uchováváme. Potřebujeme být před Ježíšem upřímní, vždyť on přece „VÍ“. Bůh je ten, který nás dokáže posilnit i učinit věrnými. Proto se s upřímností obraťme na něj s tím, co objevíme v našem srdci.

„Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi v Kristu a pomazal nás, je Bůh. On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha jako závdavek.‘„
2 Korintským 1:21-22

Pokračování příště