Zaprodanost

I když zde píši o různých důvodech, pro které ztrácíme svobodu, kterou pro nás získal Kristus na kříži, všechny se nějak prolínají. Někdy více, někdy méně. Není možné je vždy oddělit. Většinou je to strach, který je přítomný všude, ve všech oblastech.
Zaprodanost již podle názvu ukazuje na prodej. Něco za něco. Prodám ti to, když z toho budu mít nějaký zisk. Prodám svůj názor, když z toho budu mít nějakou výhodu. Prodám sám sebe… Zaprodanost znamená dávat sám sebe, své schopnosti, znalosti, postavení za nějaký zisk nebo výhody. Může to být jen osobní zaprodanost, ale také skupinová, národní…
Zaprodanost má ještě druhou stranu mince a tím je zrada. Zrada ideí, přátel, víry, cti… Dnes to nazýváme pragmatismem. Je velké množství politiků, kteří vyměnili odlišné politické strany za místo v jejich kandidátkách. Jsou politické strany, které zradí svoji ideologii a své voliče, jen aby se udrželi u moci. Mohl bych pokračovat, ale to by bylo na dlouho.
Jeden příklad za všechny – politické volby. Tam dáváme svůj hlas většinou podle toho, co nám politici slibují. Lepší časy, více peněz nebo práce, méně korupce, vyšší životní úroveň… Slíbí všechno možné, i když je jim jasné, že to nemohou splnit. A my je volíme. Prodáváme jim svůj hlas za sliby o tom, že se budeme mít lépe nebo se něco vyřeší. Pak se cítíme podvedení, protože jsme prodali svůj hlas za něco, co nemůžeme dostat. (Běžně to trestní zákon označuje za podvod se sazbou až pět let vězení. U politiků je to bez trestu.) Problém je v tom, že to děláme pořád dokola. To je prodej. Zaprodanost jde dále. Jsou lidé, kteří nejen prodají svůj hlas za sliby, ale začnou pomáhat šíření těchto slibů nebo maskování jejich nesplnitelnosti za získání výhod jak finančních, materiálních nebo vlivu. Jindy pomáhají ze strachu, že by o něco mohli přijít nebo někomu ublížit. Uvedu příklad z minulosti, ale stejně to funguje i dnes. Za komunismu byli lidé, kteří té ideologii věřili a byli schopni pro ni pracovat nebo sloužit i bez výhod. Pak byli ti, kteří se přidali, protože z toho měli nějaké výhody: lepší postavení v práci, vyšší mzdu, klid, jistotu…, i když jim komunismus nic neříkal nebo dokonce byli proti němu. Ti se vlastně zaprodávali režimu, i když na venek to tak nevypadalo. Těch bylo více. Samostatnou kapitolou byli kariéristé. Ti jsou vždy a všude. Dnes tomu není jinak.
Jsou to právě tito zaprodaní lidé a kariéristé, kteří i dnes vytváří a vymýšlí mnoho nesmyslných zákonů a nařízení, aby se zalíbili těm, jejichž chleba jí. Jsou jich plná oddělení při Evropské komisi, ale i na úrovních národních vlád.
Podobně to funguje i v církvích mezi křesťany, fungovalo to v Izraeli Je mi líto, ale je to tak. Je to o člověku a jeho vztahu ke Kristu.
Jeden příklad mnoha – sobota. Ježíš jasně vysvětluje proč dal Bůh lidem sobotu – šabat – odpočinek.
„Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu.“ Marek 2:27
Sobotu byla učiněna proto, aby si člověk odpočinul po celotýdenní práci, aby měl čas hledat v pokoji Hospodina, protože přes týden nebylo tolik času. Tu sobotu učinil Bůh pro lidi. Ve starém Izraeli udělali opak. Dali tolik nařízení, že místo pokoje a odpočinku, začali sloužit samotné sobotě. Místo pokoje byli ve stresu, jestli neporušili nějaké nařízení a zda to někdo neviděl. I dnes je někde chápaná sobota tak, jako v době starého Izraele. Podobně jednáme v jiných situacích a svazujeme věřící vlastními pravidly a tím jak si my osobně vykládáme Písmo. Místo do svobody Ducha přivádíme věřící pod prokletí zákona. Našeho zákona.
Vraťme se však k zaprodanosti. Naší zaprodanosti vůči Kristu. Ježíš hovoří:
‚Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích. ‚ Matouš 10:32-33

Pokračování příště