Lhostejnost

Původně jsem zamýšlel spojit lenost, pohodlnost a lhostejnost v jednu část, ale pak mi přišlo, že lhostejnost je něco jiného a především nebezpečnějšího než pohodlnost a lenost. S pohodlností nebo leností mohu něco dělat, ale s lhostejností? Lhostejnost je vlažností, o které mluví Ježíš v dopisech církvím ve Zjevení.
„Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst. „ Zjevení 3:15-16
Lhostejnost je nezájmem o Boží věci. Někdy nejen o Boží, ale nezájem o vše kolem, co se netýká přímo mne samotného. Jak se může stát se zapáleného člověka lhostejný? Velmi snadno. Stačí ho přesvědčit, že nic nemá cenu, že všechno, co by mohl dělat, nedává smysl, že neví kde je vlastně pravda… Jindy jde o přesvědčení, že nic nového už nemůžu dostat. Vše jsem za těch dvacet, třicet let křesťanství slyšel, poznal, viděl a nic nového mi už nikdo nemůže dát. Bůh, Kristus, církev mi zevšední.
Setkal jsem se s oběma případy. Mnoho z nich nakonec odešlo z církve a od Krista do světa. A to i po letech aktivního křesťanství.
Ježíš nás informuje, že některé zlé věci musí přijít, že se rozšíří špatnost a to bude důvod, že vychladne láska mnohých. (Matouš 24:12) O čí lásce mluví? O čí špatnosti? Podle předchozích veršů víme, že jde o špatnost, zkaženost světa, ale u lásky mluví o těch, kteří uvěřili Kristu. Víme to z pokračování: ‚Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn. Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec.“ ‚ Matouš 24:13-14 Kdo a v čem má vytrvat – přece ti, kteří v něj uvěřili a vytrvali ve víře a lásce. Ve víře v Krista a lásce ke Kristu. A o tom to je.
Jaké mám jako křesťan očekávání? Že Kristus změní svět? Že se zeměkoule stane křesťanským světem? Že bude nastolena Boží spravedlnost? Že ty budeš vykonávat Boží spravedlnost? Že budeš všemu rozumět a všechno znát? Pak jsi nebo budeš zklamaný, protože to je o lásce ke Kristu a víře v něho a poslušnosti jemu. O ničem jiném.
Ďábel se stará, aby bylo na světě co nejvíce špatnosti, nespravedlnosti a chaosu, kterému nebudou lidé rozumět, nebudou vědět za kým jít, protože se vytratí jasné hranice o tom kdo je kdo. Nebudou a hlavně posledních pět let již nejsou schopni rozeznat co je pravda a co lež. Nejsou to schopni rozeznat ani soudci, policisté, politikové. Někdo něco řekne a udělá a hned je proti němu vedená opozice. Vše se hned zpochybňuje. I to vše jsou důvody proč si mnozí řeknou: „Ať si dělají, co chtějí, já se budu starat jen o sebe.“ Často tu jde o ztrátu naděje. Tak se začnu spoléhat sám na sebe.
Tak jako u svévolníků je těžké toto změnit. Víra je ze slyšení a oni již nechtějí nic slyšet. Pokud má dojít ke změně, pak tady musí zasáhnout přímo Duch svatý a sám promluvit k duchu těchto lidí a jednat s nimi.
‚Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí! ‚ Filipským 2:13 Pak je naděje, že i lhostejní „křesťané“ začnou opět hořet.
Těm vlažným Ježíš vzkazuje:
‚Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný, slepý a nahý. Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ ‚ Zjevení 3:17-22

Pokračování příště