STRACH

Strach je jedním z největších nepřátel křesťanů. A nejen jejich, je největším nepřítelem všech lidí.
Strach mohu mít téměř ze všeho. Strach z lidí, situací, sám ze sebe, dokonce strach z něčeho neurčitého… Strach se může dostat všude tam, kde jsme se otevřeli nevíře a pokud s tím nejednáme postupně zabere celý náš život. Strachu otvíráme dvířka vždy, když nám jde o nás a ne o Krista. Strach nás dokáže tak svázat, že se nedokážeme rozhodovat, jednat, mluvit, modlit, žít. Je to ten, kdo nás obírá o svobodu, kterou pro nás vydobyl na kříži Kristus.
Strach nás může držet v otroctví, když něco před lidmi skrýváme. Hřích, nějakou svou nedokonalost, závislost, neschopnost, nemoc a všechno to, co si myslíme, že nesmějí ostatní o nás vědět.
Pokud se jedná o hřích, který jsme již před Bohem vyznali a jsme stále pod strachem z toho, že se to doví lidé, je nejlepší o něm říct. Modlit se za to kdy a komu. Vezmeme tak ďáblu zbraň, kterou nás držel a trápil. Bratři a sestry to pochopí a navíc se budou modlit, Ostatní nás nemusí zajímat. Nejde o jejich životy, ale o náš. Musíme si uvědomit, že stejně nic nezůstane utajené.
Pokud ten strach panuje, protože se bojíme ukázat naši neschopnost nebo jiné naše omezení, pak věřte, že Bůh se chce skrze ně oslavit. Nebojme se přiznat naši lidskou slabost, aby se Kristus mohl v našich životech oslavit. „…..Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví.“ 1Petrova 5:10
Kristus nám vydobyl svobodu také k tomu, abychom mohli procházet zkouškami a utrpením tak, jako procházejí naši bratři a sestry na celém světě. Někdy si myslíme, že umírání pro Krista znamená mučednickou smrt, ale ve většině případů jde především umírání sám sobě. Tomu, co si o nás pomyslí lidé kolem nás, možné ostudě, ukázání své slabosti, ze ztráty kariery apod. To jsou utrpení, kterými procházíme všichni. Dostali jsme však svobodu do nich vstoupit a vyhrát.
„S pomocí Silvana, kterého považuji za věrného bratra, jsem vám napsal tento krátký list, abych vás povzbudil a ujistil vás, že toto je pravá Boží milost. Stůjte v ní pevně. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě. Jemu náleží moc navěky! Amen. Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví. ‚“ 1 Petr 5:8-12
Je to Ďábel, který kolem krouží a řve, aby nám nahnal strach, našeptává slova strachu, uvádí do pochybností a tím do strachu a podobě. Často to také dělá přes sourozence. Většinou to zní nějak podobně: “ No dělej jak myslíš, ale…“ Věta není dokončená proto, aby sis mohl domýšlet ty nejhorší scénáře, které tě mají zastrašit. Je to obrovská manipulace, která nás má svázat. Je potřeba se pak modlit, aby tyto myšlenky odešly a vrátily se myšleny od Ducha svatého.
Další pastí, do které tě chce chytit je strach z Boha, z trestajícího a přísného Otce. Pokud vyznáváš své hříchy, Bůh je věrný a odpouští ti je. Jsme Božími dětmi! Strach z Otce není na místě. Je to náš milující Otec. Máme mít bázeň před Bohem. Bázeň není strach, ale úcta spojená s respektem. Pokud milujeme Otce, pak se nebojíme. Čím více ho známe, tím více víme, že k němu můžeme kdykoli přijít a s čímkoli. Pokud se od něho vzdalujeme, pak ztrácíme obraz věrného Otce, který nám odpouští a mění se ve strach z něho. Podobně je to s naší vírou v Krista. S větší blízkostí roste a se vzdalováním se vytrácí. Víra i láska se projevují skutky. Proto v Boží blízkosti jsme schopni konat skutky víry, které pro nás Bůh předem připravil a to beze strachu, co si kdo pomyslí, co se stane apod., protože skutečná (Boží) láska v nás vyhání jakýkoli strach.
Jakub nás vybízí, abychom se vzepřeli ďáblu a on uteče:
„Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. ….“ Jakub 4:7-8a
Vzepřít se ďáblu, který je původcem našich strachů znamená přiblížit se Bohu, Kristu, Duchu svatému.
Kdykoli přichází strach, začni číst nahlas Písmo (žalmy, čti o velkých Božích skutcích s Izraelským národem, čti o skutcích z doby apoštolů), začni chválit nahlas Boha a děkovat mu za svůj život, požádej ho, aby k tobě promlouval skrze Ducha svatého a tvého ducha a naslouchej mu. Přibliž se k němu a On se přiblíží k tobě a strach odejde. Nejen odejde, ale jak píše Jakub uteče před Boží přítomností.

Pokračování příště