Kapitola 3 – Co s tím

Za roky služby vím, že přemýšlení v kritických situací je u různých lidí jiné. Jinak přemýšlí a jedná mladý člověk bez závazků a odpovědnosti. Rodiče s dětmi jsou zatíženi odpovědností za život svých dětí a to ovlivňuje jejich myšlení a rozhodování. Jinak jedná ovečka ve sboru, která nemá žádnou službu a jinak přemýšlí a jedná vedoucí sboru nebo celé denominace, který nese odpovědnost za mnoho lidí, majetku, služeb a za společenství nebo denominaci jako takovou.
Nechtěl bych být v kůži dnešních vedoucích denominací, protože budou muset dělat zásadní rozhodnutí, které možná odsune denominaci nebo společenství do ilegality. Větší než za doby komunismu. (Nebo se podřídí světu.) Již teď se snaží manévrovat, kličkovat a hledat kompromisy, které by nepoškodily církev, ale ani příliš neprovokovali svět, donátory a zákonodárce.
Jak věci řešit z pohledu všech křesťanů je velmi rozsáhlé téma a tato kapitola bude tedy dlouhá, ale budu se snažit poskytnou aspoň něco málo z rad do těchto situací, které mi ukazoval Duch svatý a také ze zkušeností, které jsem získával ve službě.

Je tady ještě jedna velká skupina bratří a sester a tou jsou rodiče dětí, které se staly homosexuály, nechaly si změnit pohlaví nebo o tom uvažují. I jejich rodiče jinak přemýšlejí. A u této skupiny bych začal.
Pro rodiče a především pro křesťanské rodiče je šokující a bolestivé, když zjistí, že jejich dcera začala chodit a žít s jinou ženou nebo dívkou. Stejné je to u synů, kteří žijí s jiným mužem. Nejen to bolí jako většinu rodičů, protože je to něco nepřirozeného a zvráceného, ale u křesťanských rodičů jde ještě o zranění, která dávají za vinu Bohu. „Jak to, že se to stalo nám, Bože, vždyť ti sloužíme, žijeme správně, chodíme a chodili jsme i s dětmi do církve, děti do nedělní školy….“
Často si připadáme, že se nám ďábel vysmívá do obličeje. Setkal jsem se ve službě s několika manželskými páry, které to prožívali nebo prožívají. Je to neskutečně bolestivé a především se cítí bezradně. A často se stydí za své děti a stydí se sami za sebe a stydí se mluvit o tom ve společenství.
Ve všech případech se kterými jsem se setkal se děti nakonec vrátily do církve. Někdy po několika měsících, ale někdo až po několika letech. Nejen se vrátili k Bohu a Kristu, ale začali vést i heterosexuální život v manželství a mít děti. (Nebo se tímto směrem ubírají.) Většina dětí v pubertě prožívá mnohá zklamání z prvních lásek, snaží se nacházet kým jsou a popravdě jim v mnohých společenstvích neumí poradit, porozumět a dostávají jen jednoduché odpovědi stylu: „Musíš ke Kristu“, „Víra ti pomůže, čiň pokání“, „Takhle skončíš v pekle, dělej se sebou něco“ apod. Církve, kde umí jednat a mluvit s mladými má menší počet mladých, kteří hledají svou osobnost u LGBT. Svět jim i skrze školu a školní poradce nabízí, aby hledali jinde. Tito poradci jsou většinou dobře vyškoleni jak s mladými lidmi mluvit a umí to. Navíc pro mladé je toto téma IN.
Jak se jako rodič zachovat.

‚Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení. ‚Efeským 6:4

Je těžké být rodičem a ještě těžší být dobrým rodičem. Často se setkávám, že rodiče se drží druhé části tohoto verše, tedy „kázně a vyučování Kristova“. To ovšem nefunguje bez té první části,
„Nedrážděte své děti“ (nebo také nehněvejte je nebo neveďte je k hněvu). To se většině rodičům nedaří.
Často se jako rodič můžeme cítit, že jsme selhali, že jsme dělali mnoho chyb a obviňujeme se z toho. A zvláště, když se naše dítě stane součástí LGBT. První věc, kterou potřebujeme udělat je vylít své srdce před Pánem. Možná mu říct, jak se cítíme, že jsme selhali ve výchově a požádat ho o odpuštění, ale také o to, aby naše chyby obrátil v dobré. On je věrný a dělá to!!! Pak se přestat odsuzovat, ubližujete si tím a ještě děláte ďáblu radost. Bůh vám odpustil a neodsoudil vás, tak proč se máme soudit my. Další důležitou věcí je i nadále milovat své dítě a projevovat mu lásku i za této okolnosti. Dát mu najevo, že vaše láska je bez podmínek!!! (Tak jako Kristova láska vůči nám samotným.) Ulomíte tak hrot, kterým ďábel udržuje hořkost a vzpouru dítěte vůči vám a Bohu. Láska přemáhá svět. Máme milovat nepřátele natož pak své děti. Nenechte se svést jinými lidmi k jejich odsuzování. Ani Kristus nepřišel svět soudit, ale zachránit. Modlete se za něj a především za osobní poznání Krista, ale nedělejte to před ním ani před lidmi, kteří by to roznášeli do míst, kde by to dítě mohlo slyšet. Jsou to vaše soukromé rozhovory s Pánem. Vaše dítě by to spíše nahněvalo, když by to slyšelo. Možná si vyproste ujištění od Pána, že ho dovede do svého království. Pokud dostanete toto ujištění, pak za to děkujte a spolehněte se na to, že Bůh své sliby vždy splní. Nevíme v jakém čase, ale určitě je splní!!! On je věrný, nemůže jinak.

…’a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. ‚

Deuteronomium 5:10

Pokračování příště