Jezdím autem již více než 25 let. Za tu dobu jsem najel více než jeden a půl milionů kilometrů. Měl jsem pár drobných nehod, které se ani neřešily přes policii. Spíše to byly většinou strkance. Jen jednou jsem dostal smyk na náledí a skončil jsem ve svodidlech, ale i to odnesl jen přední blatník u spolujezdce a světlomet.
Poslední léta jsem převážně jezdil po dálnicích a to především na Slovensku. Pokud jsem měl někam jet, jel jsem raději po dálnici, i když to bylo dál. Cesta byla pohodlnější. Také jsem měl milost, že jsem mohl posledních několik let jezdit kvalitním autem, které mělo mnoho různých asistentů, které pomáhají při řízení. Zvykl jsem si na ně a skutečně mi pomáhaly. O co více mi pomáhaly, o to méně jsem se soustředil na řízení. Teď jsem se vrátil ke staršímu autu bez těchto asistentů a také na cesty první třídy nebo „okresky“. Najednou jsem zjistil, jak díky dálnici a asistentům ochabla moje pozornost a jak se znovu potřebuji soustředit na řízení. Pomohlo mi, že jsem měl mnoho zkušeností v minulosti a tak jsem se rychle adaptoval na novou situaci. Během těch let jsem na cestách zažil mnoho nepříjemných situací, kdy jsem po nich někdy musel zastavit, vystoupit a uklidnit se, abych mohl jet dále. Každá taková situace, každý nepředvídaný zvrat na silnici mi přidával zkušenosti, jak se zachovat, jak řídit, naučil mne předvídat situace a sledovat dění v předu, vzadu i vedle auta. Stalo se to součástí mého života na silnici. Dnes nad tím nepřemýšlím, ale jednám samozřejmě, je to ve mně. A přináší mi to radost z řízení. Již po nepříjemných situacích nemusím zastavovat a dávat se do pořádku, ale pokračuji v klidu dál.
Jsou to právě zkušenosti, které nás posunují, vyučují a pomáhají nám zdolávat nové a těžší.
V našem křesťanském životě je to stejné. Možná si myslíme, že nám vše spadne z nebe. Ano, dostáváme dary z nebe, přichází k nám Boží požehnání, ale to také přichází skrze zkušenosti, když procházíme rozličnými zkouškami. Zkouškami se prohlubuje naše poznání Krista, náš vztah s Ním, poznávání jeho lásky, spravedlnosti a milosrdenství.
Skrze zkoušky se učíme používat duchovní dary, které nám byly dány Duchem svatým. Skrze zkoušky jsme vychováváni a vedeni k obrazu Krista a upevňuje se v nás jeho charakter. Skrze zkoušky se to, co víme teoreticky z Písma, kázání a vyučování, stává přirozenou součástí našich křesťanských životů.
Jsme milováni Bohem. Jak to poznáváme?
Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“ Židům 12:6
Hospodin kárá, koho miluje, jak otec syna, jehož má v oblibě.
Přísloví 3:12
Obojí Bůh dělá tak, že nás staví před rozličné zkoušky, které nás vychovávají, ale také si v nich uvědomujeme své chyby. Jakub nás povzbuzuje slovy: Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek.
Jakub 1:2 (A podobně také 1Petrova 1:6-7)
Tak se radujme!