Minulý týden jsem byl s několika kolegy na pohřbu bratra, kterého jsme si velmi vážili, který pro nás byl vzorem lásky Kristovy, kterou máme mít v sobě jako samozřejmost. Nebyli jsme sami, kdo ho tak vnímal. Na pohřbu bylo několik set lidí a vydávala se tam svědectví o tom, jaký byl jeho život.
Zemřel na nádor v mozku. Mnoho křesťanů-služebníků umírá v mladém věku na nejrůznější onemocnění. Nejčastější za poslední léta jsou právě nádorová onemocnění. Můžeme se ptát proč? Proč tak brzo, když mohl/a ještě dlouho sloužit Pánu tady na zemi. Některé to dokonce vede k pochybnostem. Tak proč.
Opět použiji jeden verš ze včerejška: ‚Vzácná je v očích Hospodinových smrt jeho věrných. ‚ Žalmy 116:15
Apoštol Pavel umřel (byl sťat) ve svých 57 letech. Apoštolu Petrovi v době jeho ukřižování mohlo být o deset let více. Oba umřeli v celkem mladém věku. Mohli bychom se ptát, proč tak brzo. Pokud by žili ještě o deset dvacet let déle, mohli přinést evangelium i do ještě vzdálenějších zemí na severu Evropy apod. To ovšem Bohu neříkáme. U těchto apoštolů jejich smrt bereme jako samozřejmost. Pokud však zemře dnes mladý nebo ne moc starý služebník, takové otázky klademe. Navíc se ptáme, co udělal špatného, že tak brzo zemřel. Nebo hovoříme o tom, že jeho smrt je nesmyslná apod. Chci tady jasně říct, že není rozdíl mezi tím, jak na služebníka zaútočí ďábel. Zda skrze meč, oheň nebo nádor a jinou nemoc. Jde-li o věrného služebníka, jde vždy o oběť pro Krista!!!
Pavel o své smrti říká: ‚Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. ‚ 2 Timoteus 4:6-8
Pavel prošel mnoha situacemi, kdy byl již téměř mrtvý, ale vždy ho Bůh z těchto situací vysvobodil, zachránil. Teď ví, že tady záchrana nebude. Nebude sice záchrana, ale Bůh se oslaví na jeho smrti. Jeho tělo se stane konečnou obětí jeho života pro Krista. Pak přijde jen spoluúčast na slávě Kristově.
Pavel také píše: ‚Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. ‚Římanům 12:1
Pokud to služebník dělá, pak je na Bohu jak a kdy tuto oběť použije naposled. V muslimských zemích to může být upálení, ukamenování, ukřižování, podřezání. Jiných malárie, v Evropě nádor nebo jiná nemoc. Nikdy to není od Boha, je to útok na život od ďábla. Je to jeho snaha, aby služebník zapochyboval o Boží lásce a záchraně, aby ztratil víru nebo zahořkl. Bůh však své věrné provede i tímto a jejich víra vydrží až do konce. Porazí tak ďábla a oslaví Krista a vejdou do jeho slávy.
Musím také dodat, že to neznamená, že se nemáme modlit za uzdravení nebo vymítat démony apod. Měli bychom však vědět kdy ano a kdy ne. Také je potřeba znát názor umírajícího. Tak jak Pavel i Petr věděli, že je jejich čas, kdy budou obětovaní. Je to jako u spasení. Bůh má mnoho svých dětí, které čekají jen na zavolání (na to aby slyšeli evangelium), my však musíme kázat všem, protože nevíme kdo jsou tyto Boží děti. A Boží děti reagují na slovo od Boha, které slyší z našich úst a přichází k Otci. A někdy ho potřebují slyšet víckrát od více věřících. Protože neznáme Boží vůli pro lidi musíme se za uzdravení služebníků a obecně lidí modlit. Nemáme však cítit hořkost nebo prohru, nebo dokonce začít pochybovat o Písmu, když Bůh rozhodne jinak.
