Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; neli, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáteli [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.” Jan 14:11-14
Mnohé listy nebo kapitoly Bible jsou psané tak, že na začátku nám Duch svatý skrze pisatele ukazuje výsledek a v další části pak to, jak se k tomu výsledku dostaneme nebo jak věci fungují. Popřípadě jak se to, či ono stalo.
Pokud si přečtěme jen tu prví část, pak se pro něco nadchneme a vyznáváme to, nebo se to snažíme praktikovat. No, často to moc nefunguje. Například to, že „Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to učiním….“
Funguje nám to, jak je to napsané? Jedna z mnoha věcí, proč nám to funguje jen někdy je popsaná v druhé části této kapitoly.
“Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (verš 23) Osobně si myslím, že proto aby se stalo všechno to, oč požádáme, potřebujeme, aby si Otec s Ježíšem u mě (ve mně) udělali příbytek.
Ten důvod je jasný. Potřebujeme žádat o věci Boží. O to, o co by žádal Ježíš svého Otce. Na to musíme být jako on. Začíná to veršem 15: Jestliže mne milujete, zachovávejte (zachováváte) má přikázání.
Další krok je, že Ježíš požádá Otce, aby nám poslal za něj rovnocennou náhradu – Ducha svatého, který s námi bude už na věky. (Mimochodem je to ten, kterým byl vzkříšený Ježíš, a kterým budeme vzkříšeni i my.) Ježíš říká Filipovi ve verši 9 “Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: „Ukaž nám Otce“. Podobně to může říci o rovnocenné náhradě za Ježíše Krista, kterou nám posílá Otec. O Duchu svatém.
Oni jsou jedno. Proto můžeme mít jistotu, že přichází Bůh, aby si u mě (ve mně) udělal příbytek. Tak se mohu začít podobat Kristu a žádat za to, za co by žádal i on. Je to vývoj a není to hned. U každého je vývoj jiný a v podstatě proměna v charakter Krista probíha u nás stále.
Pokud se dostáváme do jednoty s Duchem svatým, pak slyšíme za co se máme modlit a modlíme se, žádáme. Pokud nejsme s ním sjednoceni (a to se stává i když v nás přebývá), pak se modlíme z těla ne z Ducha. Pak se věci nedějí.