Jak často podobně hledáme viníka. Chceme vědět, kdo stojí za naší špatnou situací, za tím, do čeho jsme se dostali, viníka naší nemoci, katastrof v rodině … .
Máme potřebu vědět, obvinit a odsoudit. Někdy i sami sebe. KDO ZHŘEŠIL ? ON? NĚKDO JINÝ? JÁ? Až velmi často jsem se setkával a ještě někdy setkávám, že nemocní lidé jsou obviňovaní z hříchu nebo aspoň z nedostatku víry. Druhými i sami sebou. Podobně i ti, kteří se za ně modlí a stále se nic neděje.
V případě příběhu slepého, ze kterého jsem si vzal název dnešního zamyšlení, se učedníci Ježíše ptají kdo zhřešil, on nebo jeho rodiče.
Ježíš jim odpovídá: “Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.  (Jan 9:3) Podobně na tom byl Job. Přišel o majetek, všechny děti, žena ho odsoudila, přátelé ho obviňovali z hříchu, ale důvod byl někde jinde. Bůh se oslavil v jeho životě.
Pokud člověk trpí pro svůj hřích, nepravost apod., ví to. Duch svatý ho usvědčuje a vede k pokání. Může se stát, že nejsme usvědčovaní Duchem svatým, ale jen obviňovaní lidmi kolem nás. Obviňovaní lidmi v církvi tak intenzivně, že tomu začneme věřit i my, i když Bůh nás neusvědčuje.
Žít čistým životem neznamená, že mne nemůže potkat některá ze zkoušek: nemoc, katastrofa, finanční těžkosti, nepřátelství od vlastních, … . Pokud jsem v takových situacích, po prvním překvapení očekávám, že se Bůh chce oslavit a zjevit na mně své skutky. Pak se ptám, co mne chce Duch svatý naučit, v čem posunout nebo se oslavit.
Lidské odsuzování a neustálé hledání viníka našich problémů nás zastavuje na cestě po Boží cestě. Děkování, vděčnost a očekávání, že Bůh se oslaví je mnohem lepší cesta.