Občas se mi stane, že musím umýt sklenici nebo hrnek, ve kterém jsem nechal zaschnout kal. Ať již z kávy s mlékem nebo jiného nápoje. Pokud je sklenice úzká a vysoká, pak jde velmi špatně umýt a na jejím dně se stále drží zaschlé zbytky. Pokud však dostatečně dlouho nechám proudit vodu do sklenice, voda tuto usazeninu postupně odplaví a sklenice je úplně čistá.

Někdy se můžeme cítit jako ta sklenice, ve které je na dně zaschlá usazenina nebo kal. A přestože se snažíme něco s tím udělat, stále v ní zůstávají zbytečky starého života, nějakých našich zvyků, kousky světa a podobně. Upřímný křesťan to ví a trápí se tím. Rád by sloužil, ale tyto usazeniny na něho stále žalují a on se pak cítí nehodný, špinavý a především se vnímá jako ten, který nemůže sloužit svému Pánu. Čeká a říká si: až se toho zbavím, začnu sloužit. Čeká, čeká a čeká a trápí se. Když je mu nabídnutá služba odmítá, protože si myslí, že tak nemůže sloužit.

Ježíš říká svým učedníkům:
Ježíš mu řekl: “Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí…
Jan 13:10 ČSP
A na jiném místě toto:
V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: “Žízníli kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!” To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch [svatý] nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven. 
Jan 15 37-39

Ježíš zde říká dvě věci. Za prvé, že ten, kdo v něho věří má pít – to znamená má přijmout Ducha svatého, kterého zde Ježíš zobrazuje jako živou vodu. Prvně Ho musím pít, aby pak ze mne vycházel jako živá voda, která zavlažuje ostatní kolem mne.
Vraťme se k té sklenici, ve které je usazenina. Je to proud Ducha svatého, který stejně jako proudící voda postupně ze sklenice odstraňuje usazeninu a někdy kousky kameniny usazené hluboko v našem srdci, myšlení a v životě a pak ze sklenice přetéká ven. Pokud jen sklenici naplním a nechám v ní vodu stát, většinou se nic ze dna neodstraní. Musí to být proud. Čím silnější, tím lépe. Podobně je to s proudem Ducha svatého. Musí skrze nás neustále proudit, být v pohybu. Toto proudění nejlépe zajistí služba Pánu. Během této služby nás Duch svatý formuje, pročišťuje a odplavuje z nás nečistotu. Po nějakém čase zjistíme, že to, pro co jsme nechtěli dříve sloužit, již v nás není a my se cítíme čistí. Proč?
Protože jsem čistí pro Slovo, kterému jsme uvěřili a potřebujeme jen omývat nohy, protože na nich ulpí prach a nečistota světa, ve kterém se pohybujeme. Někdy jde jen o tento prach, který je potřeba smýt.

Pokud jsem začal sloužit Pánu, Duch svatý začal jednat se vším, s čím jsem nemohl ve svém srdci pohnout. Neboj se vstoupit do služby, když je ti nabídnutá. Neříkej Pánu, že nejsi ještě hodem mu sloužit, když tě povolává do služby. Nedívej se na své nedostatky, ale důvěřuj mu a nech proudit skrze sebe živou vodu, Ducha svatého.