Dnes jsem třetí den v penzi. V těch dvou předchozích dnech jsem dostával často otázky na to, jak se cítím v důchodu. Má odpověď byla:
ještě nevím. Ano, nevím. Je to jako vyjít z města a mít před sebou křižovatku, ze které můžete jít mnoha směry. Služba nebo práce člověku určuje sama o sobě nějaký směr, ale dnes mám naprosto volnou volbu. Zkušenost a věk mi však ukazuje, abych počkal na vedení Ducha svatého. Volnost může svádět špatným směrem a dnes již mám mnohem méně času před sebou než před léty. Proto se nechci pro špatná rozhodnutí vracet nebo je opravovat. Takové smyšlení bychom měli mít sice stále, ale s přibývajícím věkem si to člověk více uvědomuje.
Jedno ale vím již dnes. Vrátím se k pravidelnému psaní na webové stránky. Patnáctého března to bude čtrnáct let od doby, kdy jsem je začal psát. Za tu dobu je v průměru denně navštívilo stodvacet z vás, co je sledujete. Děkuji za vaši přízeň a to i v době, kdy jsem neměl čas psát a na stránkách se po několik týdnů i měsíců nic nového neobjevilo. Celkem se na nich objevilo 955 příspěvků ve formě zamyšlení, nebo vyučování nebo jiné tvorby. Dalším krokem pro mne bude jejich uspořádání do formy ucelených sešitků nebo knih.

Velmi jsem se těšil, že v důchodu budu mít na psaní dost času a volnosti. No a UŽ JE TO TADY. Tak věřím, že mne v následujících dnech, týdnech, měsících a letech bude na této cestě provázet svou moudrostí Duch svatý a naopak ze mne toho tady bude méně a méně.

Pokojný den
Josef