(dokončení)

Včera jsme zjistili, že i když některé verše Písma, hovoří o tom, že nic nemusíme, je to myšlené tak, že máme veškerou kontrolu nad svým životem přenechat Duchu svatému a nechat se jím používat ke konání Božích skutků. Že nic nemusíš je myšleno tak, že nemůžeme nic sami udělat pro to, aby nám bylo odpuštěno a my mohli získat věčný život s Bohem v Božím království. Také jsme zjistili jak funguje v této oblasti vedení, služba a rozhodování (aspoň základ).
Druhým pohledem je vedení, které není vedením Ducha, ale je tělesné a pokud se používá v křesťanském prostředí, se někdy těžko dá odlišit od vedení duchovního, protože může používat modlitby, slova Bůh, Kristus, Duch svatý…. Tak jak říká v Písmu Ježíš, strom poznáme po ovoci. To platí také o tomto vedení a službě. Poznáme to na skutcích. Čím více se křesťané skrze pomoc druhým lidem ze světa dostávají k světským způsobům vedení, tím více se do církve dostává tento styl vedení, který není postavený na víře, ale na jistotách, které poskytuje svět a lidská rozumnost. Je to hodně o financích pro tyto služby, ale nejen o nich. Zde selháváme ve své štědrosti. Většina křesťanů přestává být skutečně štědrá a do církví přichází méně a méně financí. Lidé si ukládají poklad tady na zemi, místo v nebi. Základní rozdíl mezi světským vedením a vedením z Ducha je v tom, že světské vedení říká: “Modlíme se a věříme, že Bůh se postará, ale potřebujeme mít jistotu, proto musíme mít plán B, proto musíme mít připravený katastrofických scénář, proto… . Vše, co následuje po slovech modlíme se a věříme jsou vlastně skutky nevíry a pochybností. Tímto způsobem je vedeno mnoho křesťanských organizací celonárodního nebo nadnárodního charakteru. Je to, odečtu-li modlitby a biblické výrazy, běžné vedení úspěšných světských firem. Funguje to a firmy jsou většinou úspěšné. Lidé, kteří je vedou, tomuto stylu věří, spoléhají se na něj a nejsou schopni je vést jinak. Je potřeba dodat, že pro svoji úspěšnost se tento styl hodně rychle šíří i do služby velkých denominací a lidé nebo týmy, které je tímto způsobem vedou, se stávají uznávanými vedoucími. Styl přichází ze západních zemí, kde podnikatelé a firmy po desetiletí pracují na efektivnosti vedení firem a jejich udržitelnosti. Je to však způsobem, který se opírá o schopnosti, lidské poznání a způsoby, místo opírání se o Boha a důvěře v jeho vedení. Je to základní rozdíl v tom, kdo je ve firmě “velkým šéfem”, zda člověk nebo Bůh. Pokud to funguje a pokud to umožňuje hlásat evangelium, pak bychom se mohli ptát, proč to nepoužívat? Ano pokud tento styl umožňuje evangelizovat, modlit se za lidi a pomáhat přitom potřebným, pak ano, ale praxe ukazuje, že to tak ve skutečnosti nefunguje a po čase naopak přináší konflikty a dlouhodobé problémy. Proč? Protože se nadá sedět na dvou židlích. Pokud jde o křesťanskou organizaci, vedení věří, že tímto způsobem vede Bůh a že to je Boží vedení. Proto to osobně takovému vedení nevyvracím, vždyť co není z víry je hřích a nechci je uvádět do hříchu. Navíc, víru nevyvrátíte, to musí udělat Duch svatý. Tito lidé tímto způsobem slouží Bohu.V čem je tedy problém? Křesťané, kteří slouží nebo vedou v plné důvěře v Boha jsou postaveni před volbu: buď budu projevovat novým stylem nedůvěru Bohu nebo odejdou z vedení, popřípadě z organizace, aby mohli sloužit v plné důvěře v Krista. Tak organizace přichází o věrné lidi plné Ducha svatého a místo nich přichází lidé, kteří jsou buď jen nominálních křesťany nebo jsou ze sekulárního prostředí. Jim tento styl umožňuje naplnit jejich představy o pomoci lidstvu. Bohužel se jedná o pomoc bez Krista. Časem pak v organizaci převládají pracovníci, kteří nemají žádný osobní vztah s Bohem a organizace se více a více posouvá do světa. I když je zde ještě možnost hlásání evangelia, je to bez podpory většiny pracovníků a ti, “duchovní” lidé, kteří zůstali, si často připadají jako by chodili na nepřátelské území. U velkých nadnárodních organizací je to země od země jiné a může se to lišit i u jednotlivých místních jednotek v zemi. Jde vždy o postoj toho konkrétního vedení. S postupující globalizací, která dnes zasahuje i církve a křesťanské organizace, se však tento styl více a více rozrůstá a zabírá místo za místem.

(příště Globalizace a církev)