„Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.“
Římanům 9:16 B21
Další z veršů Písma, který by nás mohl dovést k tomu, že nic nemusím, protože nezáleží na nás, ale na Bohu, který se smilovává. Můžeme se na tyto verše podívat z několika úhlů. Jsou lidé, kteří by chtěli uvěřit v Krista a závidí těm, kteří věří. Víra je dar a milost od Boha.
„„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den.“
Jan 6:44 B21
Další chtějí dojít odpuštění a vstoupit do nebe tím, že se snaží konat dobré skutky nebo žít “poctivě”. Bez toho, aby se spoléhali na Boží milost, vyznávali své hříchy a dali svůj život ve víře Kristu.
„všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.“
Římanům 3:23-26 B21
Je tu ještě další pohled a to je pohled služebníka nebo jinak řečeno, na službu Bohu. Obecně jsou používány lidmi dva Boží způsoby jak dojít do cíle. První je ten, kdy se předem modlíme o to, aby nás Duch svatý vedl při rozhodování a plánování, zavřel dveře do kterých nemáme vstoupit a otevřel naopak, ty kterými chce, abychom prošli. Znamená to, že to co plánujeme, přijímáme od Ducha svatého. Následně to začínáme dělat v důvěře, že Bůh se bude přiznávat ke svému dílu. Obdobně to může být tak, že vydáváme vše, co je před námi do Božích rukou a spoléháme se na to, že to, co budeme dělat nebo plánovat bude pod vedením Ducha svatého. Obojí je možné a je si podobné nebo dokonce stejné. Stojí na absolutní důvěře v Boží vedení, Boží milost a na zkušenosti s Boží věrností. Toto vedení vychází z víry v Boží zaslíbení. Jde o velmi osobní vedení ve vztahu s Bohem a v kolektivním vedení je potřeba mít stejnou víru, zkušenost týmu nebo důvěru ve vedoucího, který tímto způsobem vede. Jedním ze znaků tohoto vedení je, že neplánuje katastrofické scénáře. Neplánuje další možnosti. Je to dáno tím, že Bůh a jeho vedení nepotřebuje plán B pro případ, že selže plán A. Pokud uvažujeme o plánu B, pak buď nevěříme, že jsme vedení Duchem svatým nebo nedůvěřujeme Bohu. Nemáme jistotu v naší víře a v Bohu a hledáme ji v lidské chytrosti. Věřte mi. Bůh mi nikdy neřekl: “Tak a teď naplánuj plán B pro případ, že by ten můj Boží selhal”.
„Ať ale žádá ve víře (důvěře);a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – člověk s dvojakou myslí (dvojí duše) je totiž ve všem nestálý.“
Jakub 1:6-8 B21
Nic nemusím, dělat podle těla (duševně), pokud důvěřuji Božímu vedení v mém životě. Pokud věřím, že když o něco prosím v souladu s Boží vůlí, tak to dostanu. Pokud věřím, pak ale také svou víru prokazují skutky, které však nedělám já, ale skrze mne Boží milost. O apoštolu Pavlovi můžeme s jistotou říci, že chodil plný Ducha svatého a on o sobě píše:
„Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou. Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.“
1 Korintským 15:10-11 B21
(pokračování zítra)