Úmyslně jsem se zmínil o tom, že matka Jákoba znala Boží zaslíbení pro svého mladšího syna. Tady přicházíme k prvnímu poučení. Protože znala toto zaslíbení a vše vypadalo tak, že Izák poslechne hlasu svého žaludku a tradici prvorozených :
„Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba.“
Genesis 25:28 CSP
Vzala Rebeka naplnění tohoto Božího zaslíbení do svých rukou. To vyvolalo následnou reakci a útěk Jákoba z domu. Především však Jákobovi zajistila toto naplnění lží a podvodem:
„Když Izák zestárl a zeslábl mu zrak, takže neviděl, stalo se, že zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. Odpověděl mu: Zde jsem. Nuže nyní vezmi svou výstroj, toulec a luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu. Pak mi připrav lahůdku, jakou miluji, a přines mi ji k jídlu, abych ti požehnal, dříve než zemřu. Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by přinesl, a Rebeka řekla svému synu Jákobovi: Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal: Přines mi zvěřinu a připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti před Hospodinem požehnal, dříve než zemřu. Nyní synu, uposlechni mne v tom, co ti přikazuji. Běž teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná kůzlata a já z nich tvému otci připravím lahůdku, jakou miluje. Pak ji odneseš otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve než zemře. Jákob své matce Rebece odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý člověk a já hladký. Třeba si na mne otec sáhne a budu mu připadat jako posměvač; pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání. Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě, synu. Jen mne poslechni a jdi mi je přinést. Tak šel, vzal je a přinesl své matce. Matka připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval. Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi a kůže z kůzlat mu připevnila na ruce a na hladký krk. Pak dala připravenou lahůdku a chléb do rukou svého syna Jákoba. On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu? A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys mi požehnal. Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi to dopřál Hospodin, tvůj Bůh. Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsili ty můj syn Ezau nebo ne. Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy. Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu. Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem. I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil. Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě. I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin. Bůh ti dá z rosy nebes i ze žírnosti země, také hojnost obilí a nového vína. Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům a budou se ti klanět synové tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou požehnaní.“
Genesis 27:1, 3-29 CSP
Byla to jeden velký podvod. Myslím si, že když Jákob přistoupil na tento podvod, připravil si cestu mnoha trápení a podvodů spáchaných na něm samotném. Nastoupil Boží školu, která ho měla naučit být přímým, jednat čestně a především se spoléhat na Hospodina. Věci, které stojí za povšimnutí jsou jednak to, že požehnání, které dal Izák Jákobovi již nemohl Izák vzít zpět a platilo, přestože bylo získané podvodem. Další pak, že Boží zaslíbení šlo jinými cestami než to lidské požehnání. Do třetice, pokud budeme pozorně číst zjistíme, že Izák stejně ještě žil několik desítek let. Pojďme ale k tomu prvnímu poučení pro nás. Nepomáhejme Bohu s jeho zaslíbeními. On ví a má moc je naplnit sám. Často pro svou netrpělivost a touhu potom, aby se to již již stalo, si naplnění oddálíme. A nejen to, ale musíme projít školou trpělivosti, musí se napravit věci, které jsme tím zničili apod. Nedělejme to ani pro své děti, ani pro sestry a bratry v církvi. A to ani vidíme-li, že místo zaslíbení se děje pravý opak:
„Neboť každý záměr má svůj čas i správný způsob, přestože na něm lpí velké lidské zlo.“
Kazatel 8:6 CSP
„Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s veselím před svou slávu, jedinému [moudrému] Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky [věků]. Amen.“
Juda 1:24-25 CSP