„Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahámův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud.““
Genesis 31:42 B21
Je to první místo, kdy je Hospodin pojmenovaný Strach. Další a poslední je o pár veršů dále, kdy Jákob při něm (Strachu Izáka) přísahá. Verš 53.
Strach o život provázel Izáka i Abraháma. Vidíme to v situacích, kdy vydávají své manželky za své sestry. Vždy potom, co jim Bůh připomíná zaslíbení o jejich potomcích. Byli to muži víry, přesto jednali v těchto situacích ve strachu. Když čtu tyto příběhy, vidím jak tento strach nakonec obrací Bůh v požehnání. Oba skrze tento strach získávají značné jmění a také respekt okolí jako muži Boží přízně. Několikrát jsem se dostal do situací, kdy jsem musel dlouho čekat na naplnění zaslíbení a ještě na některá čekám. V takových chvílích přichází různé myšlenky, které chtějí zpochybnit to, co jste od Boha slyšeli. Pokud se do nich necháme zamotal, přichází pochybnosti a s nimi i strach. Možná o tom nemluvíme, ale je uvnitř a bojujeme. Pak se někdy projeví navenek tím, že uděláme nějaká svá obranná opatření. Stalo se to i mě, ale také jsem viděl, že Bůh to obrátil v dobré, podobně jako při těchto mužích. Bylo to pro mne obrovskou zkušeností, Božím vyučováním o Boží věrnosti.
„Jestli jsme nevěrní, on zůstává věrný – nemůže přece popřít sám sebe!“
2 Timoteus 2:13 B21
A také jsem prožil a ne jednou:
„Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.“
1 Tesalonickým 5:23-24 B21
Čím jsem starší rozumím méně mnoha věcem a o to více vidím tu nekonečnost a hloubku Boží lásky. A stále je to pro mne něco uchvacujícího a nepochopitelného, co však s radostí přijímám. Častokrát to nechápu, ale dnes mi to nevadí, protože mne Bůh učí se na tuto neuchopitelnou jeho lásku spoléhat a opírat se o ní. Nemusím všemu rozumět, mohu se však ve všem spolehnout. Spoléhání se na něho mi přitom dává aspoň částečně zahlédnout v té hloubce jeho moudrost, spravedlnost v jednotě s láskou a milosrdenstvím.
Prošel jsem několik překladů a pouze v jednom je tento strach s malým s. V ostatních je Strach psán s velkým S, tedy označením, že se jedná o Boha. Je to pouze u Izáka. Proto mohu předpokládat, že po jeho zkušenosti s tím, že on sám se měl stát obětí Hospodinu, přišla do jeho života obrovská bázeň z Hospodina. Pak Jákob mohl od něho slyšet, že Hospodin je někdo, před kým máme mít bázeň, strach. Možná to slyšel tolikrát, že se to stalo v jejich rodině důležité. Přitom Jákob také hovoří “kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahámův a Strach Izákův nebyl se mnou”. Jako by Strach tady ukazoval ještě na něco jiného. Možná chtěl Jákob připomenout Lábanovi, že on Jákob je pod ochranou Boha jeho otce a Boha Abrahám, ze kterého by měl mít Lában strach. Lában totiž věřil v mnoho bohů. Nevíme a určitě do dnes o tom diskutuje ve světě mnoho lidí. Asi to však není důležité.
Později zjistíme, jak strach jednal i s Jákobem. Tito praotcové neměli Písmo, aby se poučili o Božím jednání. Jejich víra pocházela ze zkušeností otce a děda. Z osobní zkušenosti ze vztahu s Bohem, když k nim promlouval (u všech tří), šel po jejich boku (Abrahám) nebo s nimi bojoval (Jákob). Poznáváli ho krok za krokem a On posiloval jejich víru a dokazoval jim svou věrnost. A to i přesto, že podléhali strachu z lidí. Nikomu z nich to nevyčítal, ale naopak obracel tyto situace k jejich prospěchu a ke své slávě. Bůh je stále stejný. Nevyčítá nám naše selhání, ale pozvedá nás, posiluje víru a obrací situace v náš prospěch a k jeho slávě. Jedno z poznávacích znamení lásky je trpělivost. Nekonečná Boží trpělivost s jeho dětmi. Opří se o ni.