Pokračování
Při Izákově vydávání své ženy Rebeky za vlastní sestru se opět setkáváme s filištínským králem Geraru Abimelechem. Mohu se jenom domnívat, že je to stejný král jako za doby Sáry nebo jeho syn, kterému otec sdělil příběh Abraháma a Sáry. Přikláním se k otci. Ne vždy jdou situace v Písmu chronologicky za sebou. Na začátku se popíše větší časový úsek a pak jednotlivé příběhy, které chtěl Bůh zachovat pro naše poučení. Mé vidění situace je, že v době, kdy se tento příběh odehrává žil ještě Abrahám. (Izák měl 75 let, když Abrahám zemřel ) Tedy někdy v těch dvaceti letech bezdětného manželství mezi čtyřicátých rokem a šedesátým rokem Izáka. Pokud by měli již s Rebekou Ezaua a Jákoba, určitě by se to doneslo k lidem z Geraru a Izák by nemohl Rebeku vydávat za svoji sestru.
„Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filištínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou. Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: „Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra‘?“ „Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít,“ odpověděl mu Izák. Abimelech zvolal: „Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!“ Potom Abimelech přikázal všemu lidu: „Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!““
Genesis 26:8-11 B21
Můžeme vidět u Izáka opět strach jako u jeho otce. U Abímeleka naopak vidíme, že byl poučený – “a tak bys na nás uvedl vinu”. Nakonec jedná s Izákem stejně jako se jednalo s jeho otcem u Sáry. Abmílechovo rozhodnutí o nedotknutelnosti Izáka a Rebeky nakonec Izáka natolik upokojí, že v této zemi zaseje obilí. Vidíme, že více spoléhal na slovo člověka a to i přes zaslíbení, které dostal od Hospodina.
„Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: „Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi, kterou ti určím. Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi: ‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.‘ To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil – má přikázání, má ustanovení a má ponaučení.“ A tak se Izák usadil v Geraru.“
Genesis 26:2-6 B21
Bůh mu to nevyčítá, naopak mu žehná a z Izáka se stává velmi bohatý muž. Bohatší než ostatní v Gereru. Proto je vyhnán z jejich blízkosti. Postupně hledá místo, kde se se svými lidmi může usídlit, kope studny, o které přichází až nakonec tento prostor najde. Mohl by si to místo vynutit silou, měl dost lidu a měl zaslíbení o této zemi. Rozhodl se pro pokoj. Nakonec mu Hospodin zjednává bázeň u tohoto národu a oni chtějí s ním uzavřít dohodu.
„Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem. Izák se jich zeptal: „Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás.“ Odpověděli: „Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je teď mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy, že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“ Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili. Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji. A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: „Našli jsme vodu!“ Nazval ji tedy Šibea, Přísaha, a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba, Studna přísahy.“
Genesis 26:26-33 B21
Když mám zaslíbení od Hospodina, nemusím Bohu pomáhat a prosazovat si zaslíbení sám, vlastní silou, vlastní chytrostí… Je lepší čekat a ve víře se připravovat. Napomáhání Bohu často vede k oddálení jeho naplnění. Praktická rada je jít a pracovat dál tak, jako jsme to dělali do chvíle, než jsme zaslíbení dostali. V případě křivdy čekejme až nás Hospodin obhájí. Je to lepší než naše volání, že jsme neviní nebo boj o prokázání spravedlností pro nás. Kristus je nejlepším obhájcem a přichází v pravý čas, i když se nám může zdát, že na nás zapomněl. Že kopeme studnu za studní a stále jsme bez vody, protože nám ji někdo sebere. Pak ale přijde den, kdy nepřítel přijde a řekne: Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou.
Rád bych se zastavil také u Izákova strachu nebo Strachu, jak se o něm zmiňuje Písmo v u smlouvy Jákoba s Labánem (Genesis 31: 42 a 31:53)
pokračování příště