„Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna.“ Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku. Pohleď, nedal jsi mi potomka,“ pokračoval Abram, „a tak mým dědicem bude můj čeledín!“ Vtom dostal Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!“ Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene. Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.“
Genesis 15:6 B21
Vrátíme se zpět o několik kapitol. Zde Bůh s Abrahámem uzavírá smlouvu. Hned na začátku Bůh ujišťuje Abraháma, že se nemusí bát, že on sám je jeho štítem. On sám Bůh ho bude chránit. Pak dodává něco velmi důležitého. Já Bůh jsem tvá nesmírná odměna. Častokrát se cítíme neoceněni za to, že jsme uvěřili. Myslíme si, že by Bůh měl s námi více počítat ve službě, v modlitbách, v obdarováních, v církvi. Tolik pro tebe Bože dělám a přesto ….. Bůh nám říká: Já to vím, ale máš to nejcennější, máš totiž mne. To je to nejvíc, co člověk může mít. Abraháma však trápí bezdětnost. Ve svém trápení nechápe to, co mu Bůh říká. Syn je pro něj v této chvíli více než to, že má Boha. Syn by byl pro Abraháma tou nesmírnou odměnou. Co by bylo v této chvíli pro nás větší odměnou, pro kterou zapomenete, že Boží přítomnost je nadevše? Zdraví? Kariéra? Dobrá dovolená? Láska ženy nebo muže?
Nebo také dítě? Bůh slyší naše trápení, tak jako slyšel Abrahámovo. Hospodin Abrahámovi zaslibuje dědice a hojné potomstvo. Abrahám uvěřil. Nic jiného než uvěřil. Výsledkem jeho víry bylo, že sám Bůh mu to počítal za spravedlnost. Jinými slovy Abraháma započetl mezi spravedlivé. (Spravedlivý bude žít z víry Židům 10:38)
Pro Abraháma je těžké pochopit, jak může mít dědice, když Sára je neplodná. Proto nápad jeho ženy se mu zdá jako naplnění zaslíbení. Sára dá Abrahámovi svou otrokyni, aby s ní spal. Ona mu pak porodí syna a Sára ho přijme za svého. Obvyklá věc té doby. Bůh však nedělá zkratky. Znovu zaslibuje Abrahámovi dědice, ale ze Sáry. To však musí uplynout ještě mnoho let a Abrahám se Sárou musí projít mnohými zkouškami a proměnami.
I my si často děláme zkratky, které vydáváme za naplnění Božích zaslíbení. Přitom si je jen vykládáme po lidskou. Bůh nepotřebuje naší pomoc k tomu, aby naplnil to, co nám zaslíbil. Naopak naše pomoc často oddaluje jejich naplnění. Je lepší čekat a pak zažívat Boží zázraky, než se snažit Bohu pomoc a pak celý život nést následky.