Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár a usadili se na ní. Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“ Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“ Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi. Genesis 11:1-9

Dotýkat se nebe. Dostat se do nebe. Udělat něco, co nás proslaví, co na nás upozorní, u čeho se budeme moci semknout, sjednotit. Tyto touhy provází člověka již od stvoření světa. Od ochutnání ovoce stromu poznání dobrého a zlého.
Někdo si myslí, že do nebe se musí vyšplhat po žebříku dobrých skutků a zjistí, že to není možné. Nebe je výše. Mnohem výše než všechny dobré skutky světa. Někdo se chce stát nesmrtelným tím, že učiní své jméno nesmrtelným. Tak se chce něčím světovým proslavit. Pomníkem, divem světa, sportovními rekordy, uměním a někteří dokonce vraždami. Všechno pomíjí a jen o několika z těch mnoha milionů, kteří pro nesmrtelnost svého jména byli schopni udělat cokoli, je zmíněno v dějinách. Zatím. I jejich jména však jednou pominou.
Pak je tu mnoho jednotlivců, kteří chtějí všechny sjednotit, aby se mohli prohlásit za boha. Po vzoru mnoha římských císařů, králů a diktátorů. Dobývali a podmaňovali si jiné národy a vytvářeli říše jen proto, že si mysleli, že dosáhnou do nebe. Prohlašovali se za Bohy nebo jejich potomky. I dnes je situace stejná. Ti, kteří chtějí vládnou v touze se podobat v mocí Bohu, zotročují lidi strachem, lží, válkami, nemocemi, finančními krizemi apod. Jen aby vše směřovalo k tomu, že budou ovládat celý svět a budou s ním manipulovat a jednou pak předají vládu antikristu. Jaká je to marnost. Jak se to samotné obrátí proti nim.
Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má. 1.Timoteus 6:6 Ti, kterým to ani na mysl nepřišlo, byli jmenováni v Bibli. Jejich jména se stala nesmrtelnými. Ne vlastní zásluhou, ale z rozhodnutí Boha. Na jiném místě to pisatel listu Židům vysvětluje: Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,“ Židům 13:5
I dnes si stavíme i my křesťané své věže do nebes. Je jedno z jakého důvodu. Bůh však ve své lásce k nám přichází a boří naše věže. A stejně jako v Babylonu nás uvádí ve zmatek, abychom si uvědomili, že se nemáme ve světě čeho chytit, na co se spolehnout a začali ho opět hledat. Aby On se stal naší cestou, pravdou a životem. Jak v Babylonu, tak i dnes je Bůh k tomu veden svou láskou k člověku. K nám. Udělat si všechno, co si usmyslím je počátek cesty do pekla. Protože myšlení člověka a jeho srdce je veskrze zlé. Spoléhat se a opírat o Boha je cestou do nebe a k věčnému životu v něm. Do nebe, které tak lidi toužebně hledají.