Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Bible, Genesis 4:6
K porovnání :
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl. Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost. Bible, Lukáš 4:1-13
Není si to podobné? Jen s tím, že Kristus nad pokušením zvítězil.
Dobrý k jídlu/ať se kamení promění na chleba
Nabytí rozumu (znát dobré a zlé)/ dám ti všechnu moc
Nezemřete/ vrhi se dolů, andělé tě zachrání
Stále stejná pokušení po celou dobu existence člověka. Jen vždy v trochu jiné podobě. Pokušení těla (hlad, chuť…, ale také sex apod.), pokušení poznání (přináší ve skutečnosti touhu po moci, po rozhodování, osamostatnění se od Boha), lhaní o tom, že poddání se a poslechnutí satana nezabíjí (nezemřete/andělé tě vezmou do náruče).
Nebezpečí sočívá v tom, že satan nepřichází jako nepřítel, ale dělá ze sebe přítele a dobrého rádce. Když zjistíme pravdu o tom, kdo je, je většinou pozdě.
Bůh věděl, jak to dopadne. Dal nám možnost záchrany. Tím je pokání. A to jak v době starozákonní tak i dnes. „Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.“ Bible, 1.Jan1:8-10
Pokání je uznání toho, že Bůh má pravdu (vrácení se z nezávislosti na Něm, zpět k Němu), rozhodnutí dělat věci podle něj a pod jeho vedením a skutečně tak žít. Někdy si myslíme, že pokání je pouze opustit to, co jsme dělali špatného a začít dělat to, co Bůh řekl, že je dobré. Ne, tak to není. Pokání je něco hlubšího, protože v něm jde o samotný vztah s Bohem. Pak nám odpouští. Bůh je milující Otec, který odpouští svým dětem od počátku až dodnes (ne jenom dnes, v době milosti):
Dobrořeč, duše má, Hospodinu a celé nitro mé jeho svatému jménu! Dobrořeč, duše má, Hospodinu a nikdy nezapomeň na jeho odměnu! On ti všechny tvé viny odpouští, on tě uzdravuje ze všech nemocí. On tě vykupuje od smrti v propasti, on tě korunuje láskou a něžností. !
Bible, Žalm 23 1-4