„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ Bible, Genesis 3:2-3

„Bůh řekl:“ je prvním důsledkem zasévání pochybností od satana. I my jsme zvyklí se odvolávat na vyšší autoritu. Kdy to děláme? Zvláště, když chceme naznačit, že my bychom to dělali jinak, ale musíme poslechnout svého šéfa, rodiče, učitele… . „On mi řekl“ může také vyjadřovat, že jsem na jedná lodi s tím, s kým hovořím, ale musím jednat tak, jak mám nakázané. Jednoduše může jít o naznačení (aniž bych si to uvědomoval) skrytého nesouhlasu, o zalíbení se druhému a přitom dodržet to, co musím dodržet. Může jít o vyjádření vnitřních pochybností. Plně se to pak projeví později, kdy Adam svádí vinu na Evu, Eva na hada: Ona mi dala, on mne podvedl. Opět stejný princip já jsem ok, ale ten druhý mi řekl, podvedl mne apod.
Někdo může namítnout, že podobně jednal i Ježíš, když ho pokoušel satan. Kristus odpovídal:“ je psáno“. To není stejné. Ježíš nesváděl něco na někoho. ale odvolal se na Písmo. Svým způsobem se odvolal sám na sebe: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Bible, Jan 1:1 On sám je tím Slovem, na které se odvolával, učil v moci toho Slova protože s ním byl v jednotě. Můžeme jeho „je psáno“ říci také takto: řekl jsem a proto jsem v naprosté jednotě s tím, co je psáno, že nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst. I my musíme takto vnímat naše „Bůh řekl“, naprosto souhlasím a jsem v tom, co Bůh říká nebo řekl. Pak má Boží slovo v našich životech připravenou půdu pro jeho mocné působení.
Toto ztotožnění se se Slovem je důležité pro prorokování. Prorocká slova, s kterými není ztotožněný ten, který je vyslovuje, nejsou Boží, i když je řekne přesně tak, jak je slyšel. Skutečný prorok je ten, který přenáší ve slovech i Boží srdce, Boží vůli, Boží emoce, Boha samotného. Pak hovoří nebo vyučuje v moci. To se může stát jen tehdy, když mluví skrze naše ústa Duch svatý-tedy Bůh sám. Když se mu dáme k dispozici. Ale vraťme se do Edenu.
Druhý důsledek Evina: „Bůh řekl“ je to, že se tímto nechává zaplést do rozhovoru s stanem. On je ten, který nás rád zaplétá do rozhovorů a diskuzí. Provokuje, abychom začali Boha obhajovat. Při tom nás lehce dostane do situací, kdy neznáme odpovědi, kdy začneme přemýšlet světským způsobem o Slovu. On je chytřejší než my. Nikdy hned nevíme, že za tím stojí on. Ale dokáže náš rozum přivést do pochybování a pak se to lehce dostane do našich srdcí. Dokáže tímto způsobem rozbíjet vztahy protože se věřící začnou dohadovat mezi sebou a začnou se špinit a pomlouvat. Boří tímto způsobem jednotu v církvi…
Když do Evy a Adama zasel otázky, které vyvolávají pochybnost, když je vtáhl do diskuze vynesl nejvyšší trumf, aby dílo skázy dokončil:
Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bible, Genesis 3:4 Již přímo obvinil Boha ze lži.
Satan tento postup používá do dnešních dnů. Zpochybní naše myšlení, zatáhne nás do diskuze s ním a pak před námi obviní ze situace, ve které se nacházíme Boha. Udělá z něho někoho, kdo nám chce jen poroučet a brát.
(Satan má svůj výklad Písma, které velmi dobře zná)
Potřebujeme se těmto útokům postavit. Místo diskuze ho vyhnat ven (obrazně do pole, kam polní zvěř patří) a nenechávat ho vcházet do našeho myšlení a srdce (našeho Ráje). Vyznávat jednotu se Slovem Božím, i když mu hned nemusíme porozumět. Nejlepší ochranou je chodit s Duchem svatým, číst Písmo a společně s ním o Slově přemýšlet.