Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.

Když čteme bibli, zjistíme, že se v ní píše o mnoha bytostech. O Bohu, Kristu Ježíši, Duchu svatému, lidských bytostech a duchovních bytostech (nejrůznější podoby andělů a démonů, satan). Také se píše o pekle a království nebeském. I ty jsou obsažené hned v těchto prvních dvou verších bible. Cítíme, že pokud mluvíme o nebi ve významu Božího království nebo Království nebeského, pak má pro nás pojem nebe úplně jiný význam. Duchovní. Na počátku Bůh vytváří svět duchovní a svět fyzický. Aby se mohlo na zemi stát všechno, co Bůh připravil, musel prvně stvořit k tomu zázemí. Zemi, peklo (propast nad níž je tma) a nebe – Boží království. Někde zároveň s nebem stvořil duchovní bytosti – anděly. Zemi pro člověka a peklo připravil pro ty anděly, kteří se dostali do vzpoury vůči němu (satan s ostatními anděly, kteří ho následovali 2.Petrova 2:4). Naopak lidem, kteří se během života na zemi rozhodli věřit a důvěřovat jemu a jeho Synu Ježíši dal právo stát se jeho dětmi. Jim připravil věčné příbytky v nebi. Ano v tom nebi, které stvořil úplně jako první věc.
První, na co Bůh myslel při stvoření světa fyzického i duchovního, bylo připravit to nejlepší pro své děti. Jeho království, kde přebývá On sám.
Svými dětmi nenazývá anděly, ale lidi, které stvořil k obrazu svému. Pokud se chceme nazývat jeho dětmi, potřebujeme se také tak chovat: s důvěrou se na něho obracet. S dobrým i zlým. Se smutkem i s radostí. Se svými špatnostmi a žádat o jejich odpuštění i s naší touhou dělat dobré věci, aby je pro nás předem připravil.
A pamatujme, že prvně Bůh stvořil nebe. A stvořil ho pro nás.
Ježíš Kristus, říká: „Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ Bible, Jan 14:3