Rozdíl mezi tréninkem a závodem je v tom, že při tréninku mohu udělat chybu a začít znovu. Nacvičit si věci k dokonalosti tím, že se budu učit z chyb a stálého opakování. Chyba při tréninku mne nic skutečně nestojí. Chyba při závodě mě stojí všechno. Nemohu znovu na start a začít znovu.
Po několik desetiletí velké množství křesťanů spíše trénovalo, než aby skutečně běželi závod. Spoléhali se na to, že mohou začít znovu, že to ještě není na ostro.
Mnozí se stali věčnými studenty Božích principů a Božího Slova. Škoda, že jen studenty. Duch svatý teď promlouvá: „Je konec trénování, teď jde již o vše. Začněte běžet závod, abyste získali věnec pro vítěze. Není možná prohra. Nejde o trénink, ale o život. Ti, kteří budou přicházet ke mě v tuto dobu, budou uschopněni běžet závod, bez jakéhokoli tréninku a studování metod běhu. Budou mnou uschopněni a poběží k vítězství s pohledem upřeným na MNE. Ti, kteří jen seděli v lavicích a studovali a trénovali, se musí postavit a začít běžet skutečný závod. Bude to těžší, ale když to učiní a přenesou se z tréninkové tratě do skutečného závodu, budu s nimi a povedu je do vítězného konce. Ti, co nepochopí a budou dále žít jako na tréninku, zůstanou a závod prohrají tím, že do něho ani nenastoupí.“
Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.“
Zjevení 3:10-13
Dva roky již procházíme nečím, co se dá těžko pochopit. Přichází mnohé informace i mnohé lži a polopravdy. Napadají nás nejrůznější výklady Písma. Mnozí hledají odpovědi a nenachází. Každý z nás nějak reaguje na tuto situaci. Naše reakci ukazují na to, co je v našich srdcích a také na naši víru.
Je zajímavé pozorovat jak se vyvíjíme a kam směřujeme. Jsme však také pozorovaní nejen anděli a duchovními bytostmi, ale také mnoha lidmi (Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. 1.Korintským 4:9) Tito lidé zkoumají naše chování, ochotu se podřídit, i když se nám odebírají lidská práva, zkoumají reakce a na základě průzkumu připravují další scénáře (o tom však příště).
Měli bychom to být však především mi sami, kdo podrobíme naše jednání a motivy zkoumání.
Pojďme si připomenout několik zásadních vět, které řekl Ježíš, a kterého my následujeme.
1. „…Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání.… Lukáš 9:23-24
Když jsem pozoroval motivy lidí, pro které se nechali očkovat, jen v málo případech to bylo ze zdravotních důvodů. Za drtivou většinou rozhodnutí stál příslib volného pohybu, cesty na dovolenou do zahraničí, mít klid od kontrol a testování. Malá část lidí se rozhodla proto, aby ochránila své blízké-většinou rodiče. Tento důvod však rychle ztratil význam, když se zjistilo, že i naočkovaní přenáší covid.
Možná si teď říkáme, že jsme se nechali naočkovat, abychom mohli být s ostatními na shromážděních, hlásat evangelium apod. Dobře, tak se nás ptám, kolika lidem jsme díky našemu očkování řekli evangelium? Pěti? Deseti? Stovce? Dvěma stům? Buďme k sobě upřímní. Možná někteří máme jen strach o svůj život a někteří jsme podlehli tlaku medií a okolí.
Toto zamyšlení není o očkování. To je rozhodnutí každého z nás. Je o našich motivech. Očkování je jen situace, na které je můžeme prozkoumat.
2. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Matouš 6:24
Znám lidi, kterým hrozilo propuštění z práce, protože se nenechali naočkovat. Na druhou stranu znám i ty, kteří nadávají na neočkované, protože jim dávají za vinu, že jejich obchody a restaurace jsou poloprázdné. Možná jsme se nechali naočkovat ze strachu, že přijdeme o práci, nebo o zákazníky. Tedy z existenčních důvodů. Šlo vlastně o peníze. Možná máme legální důvod, leasing, hypotéku, půjčky u banky…
No jaký to byl ale trénink, když jsme nasbírali tolik dluhů, že nám teď brání ve svobodném rozhodnutí.
3. Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. Lukáš 14: 26-27
Možná jsme o očkování pochybovali a nevěřili mu, ale všichni v rodině se nechali očkovat. Všichni v práci a mí kamarádi z fotbalu se nechali očkovat a nechci trhat partu, rodinu… I takový motiv jsem vypozoroval.
4. ….A cokoli není z víry, je hřích. Římanům 14:23
Jediný skutečně dobrý motiv je naše víra. Pokud věřím v očkování…
Pokud věřím v neočkování se… Je to na nás a na naší víře od Boha.
…….Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. Římanům 14:22
Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté. Římanům 14:13-14
Očkování je dobrý příklad, protože rozděluje společnost, omezuje naše svobody, nabízí očkovaným výhody…
Pokud motivem-charakterem neobstojíme dnes, jak budeme moci obstát v době větší zkoušky, kdy půjde skutečně o život? Dnešní kompromis přináší zítřejší prohru. Nežijeme v tréninkové bublině nebo kempu, ale v životě, kde se svádí boj o duše. Naše duše.