(Pokračování)
V každém novém pověření se nám aspoň jednou stalo, že když jsme někam odjeli nebo jsme onemocněli, služba i práce poskočila dál. Nad očekávání. Věřím tomu, že mi tak Bůh ukazoval a připomínal, že je to o Něm a ne o mých schopnostech a mé přítomnosti. Může se stát, že někdy sami brzdíme věci, se kterými bychom chtěli pohnout tím, že stojíme Bohu v cestě, aby mohl jednat. Naše nepřítomnost je jednou z možností, kdy Bohu přestaneme zavazet. Měli bychom být na toto velmi citliví. I to je proces naší výchovy.
Jsou lidé – pracovníci, se kterými Bůh potřebuje jednat. A někdy i v lidských očích dost tvrdě. Tím, že je stále opečováváme a chráníme znemožňujeme Bohu jednat. Musel by tvrdě jednat i s námi. Proto, když to nejsme schopni pochopit nebo nechceme slyšet, potřebuje nás na čas „odstavit z práce“. Někdy nám potřebuje ukázat, jak je na tom tým…. a to jak v dobrém tak v tom horším. Jindy jedná se vztahy mezi pracovníky a nechce, abychom se toho účastnili apod. Je mnoho způsobů, jak a kde Bohu dokážeme překážet. Dalším jsou naše vyježděné koleje. A to jak v praktické činnosti, tak v našem myšlení. Bůh je Tvůrce, Stvořitel a nás stvořil k obrazu svému. I my potřebujeme mít při vedení tvořitelské myšlení. Vedení je svým způsobem tvůrčí práce. Nejen vytvářímé nějaké hodnoty nebo pomáháme je vytvářet jiným, ale především jsme těmi, kteří máme obrovský vliv na ostatní, které vedeme a všechny kolem nás. Aniž bychom si to uvědomovali, měníme jejich myšlení, postoje… spoluutváříme jejich osobnost a vytváříme z nich další tvůrce. Je úžasné, že se nám to vrací a skrze vedení jiných jsme sami obohacovaní a vychovávaní těmi, které nám Bůh přivedl do týmu.
Budování vedoucích
Vzbudované vztahy i maximální výkon jsou určitým způsobem vrcholem, kam můžeme dojít. Je zde však ještě jedna otázka. Co dál?
Pro vedoucího a některé členy týmu jsou zde ještě další stupínky vedení. Jde o budování nových vedoucích. Možná vedoucího, který jednou převezme vedení po nás, abychom mohli jít jinam budovat nový tým a začít od začátku s pozičním vedením, budováním vztahů a zaměřením se na výkon… vždy budeme muset začít od začátku, ale s většími zkušenostmi. I vedoucí, který převezme tým po nás, bude muset začít od prvního stupínku a to i v týmu, který jsme dobře vedli. Nic nejde přeskočit.
Každá organizace a církve a křesťanská společenství by především měly mít ve svých genech zabudovanou touhu po růstu. Růst však není možný bez vedoucích. Proto je důležité vyhledávat a budovat nové vedoucí. Růst některých organizací se zastavil nebo zpomalil právě proto, že nevěnovali dostatek pozornosti, energie a prostředků pro budování nových vedoucích. Budování vedoucích začíná u nás. V našem týmu. Určitě v něm je někdo, kdo nám byl poslaný, abychom z něho vychovali budoucího vedoucího. Potřebujeme ho objevit. Ne vždy jde o toho, na kterém je to zjevně vidět. Potřebujeme zjevení od Boha a čas. Než Ježíš vybral svůj tým dvanácti, celou noc se modlil. Často vybíráme vedoucí podle zjevných věcí jako vzdělání, psychická odolnost, obdarování a podobně. Bůh však vidí do srdce člověka.
Samuel byl poslaný Bohem vybrat a pomazat nového vůdce, krále nad Izraelem. To jsou slova, která říká Samuelovi, když si myslel, že jím je nejstarší bratr Davida:
Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“
1 Samuel 16:7 B21
O tom, jak budovat vedoucí (v církvi) píšu Dopisech Petrovi, tak jen několik podle mne důležitých bodů.
- Mít ujištění o učedníku, že je to právě on. Mohu mít mnoho učedníků nebo členů týmu, ale nikdo z nich nemusí být ten, který je povolaný k vedení.
- Zkoušky ukazují, co je v člověku. Čím težší, tím toho více „vyleze“ na povrch. Formují charakter člověka. David, Petr, Pavel a další museli projít mnohými velmi těžkými situacemi a rozhodnutími, než se nakonec stali vůdci. A to i přesto, že již byli předem vybraní a pomazaní.
- Osobní vztah s námi hraje velkou roli. Budoucí vedoucí potřebuje znát nejen naše vítězství, ale také i naše prohry a chyby, které jsme udělali. Když jsem se modlil za budoucí vedoucí, které mi Bůh svěřil, vždy jsem žádal, aby mohli přijmout odemne jen to dobré, Boží a z mých chyb se poučili.
- Důvěra je to, co nejvíce posiluje, uvolňuje člověka k růstu. S tím souivisí pověřování samostatnými úkoly včetně rozhodování a odpovědnosti a její postupné navyšování, ale také dovolit dělat chyby.
- Seznamování s důležitými lidmi-vzory, kteří na ně mohou mít vliv. Nebát se, že nám odejdou.
- Naslouchat jim. I já se učím.
- Předat jim poznání o důležitosti předávání svých zkušeností a budouvání nových vedoucích.
Je toho hodně, o čem bychom mohli psát v oblasti vedení a budování vedoucích. Vyšlo by to ještě na mnoho kapitol, ale rád bych tady zakončil jen malým poukázáním na samý vrchol růstu ve vedení a tím je partnerství.
Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Jan 15:15 B21
Partnerství/přátelství s Kristem je vrcholem růstu vedouciho. Může nám to být příkladem v našem způsobu vedení. Pokud předáme všechno těm, které vedeme a oni ví, co děláme můžeme přejít k vedení formou partnerství. Je úžasné být partnerem Božím na jeho díle. Kéž bychom mohli takto pracovat a sloužit nejen v našich týmech, ale i mezi jednotlivými organizacemi , církvemi a křesťanskými společenstvími.
Konec