(Pokračování)
Pokud chci udržet nadšení a tempo v týmu, potřebuji se zaměřit na udržení pohledu týmu na cíl. Jde to různými způsoby. O tom však později. Udržet pohled na cíl je velmi důležité. Pokud dovolím týmu zaměřit pohled dovnitř, je nebezpečí, že se tým rozpadne. Hrozí posuzování jeden druhého, to vede k závisti, pomluvám a rozdělení týmu na skupiny, které se začnou navzájem obviňovat až se vše rozpadne. Podobně je to s křesťanskými společenstvími. Pokud jsou zaměřeny na misiji, evangizaci a činění učedníků, pak rostou. Pokud se začnou zabývat sami sebou, rozpadnou se nebo zůstanou stát.
V jednom šiku, v jedné řadě dokážeme jít jen kupředu. Zůstaneme-li dlouho stát pak položíme zbraně na zem, nebo je o něco opřeme, sedneme si a začneme kecat…, když jdeme do dozadu, pak většinou dojde ke zmatku a pádům. Zkuste si zapochodovat dozadu. Pokud zavelím čelem vzad, tak nakonec jdu opět dopředu, vidím kam jdu, ale pochodovat dozadu? Není jiné cesty pro jednotný a úspěšný tým než cesta vpřed.
Krize nás potkávají velmi často. Může to být naše osobní krize nebo celého týmu. Pokud se cítíme, že jsme na poušti, že ztrácíme půdu pod nohama, ještě to neznamená, že podobně věci prožívá tým. Naše poušť nemusí být pouští týmovou. Proto ji nesmím přenášet na tým, který mi byl svěřený. Pokud prožíváme krizy v týmu, musí to být vedoucí, který tým podpoří, povznese a bude udržovat nadšení pro vizi. Každý vedoucí potřebuje někoho blízkého mimo tým, mimo rodinu, za kým může v takovém případě jít.
Dokonce moje poušť může pomoc vyniknout darům někoho z týmu.
Zapamatujme si, že krize náš cíl nemění, ale naopak ho ještě více zvýrazní, vybrousí. Je to proto, že díky krizi si více uvědomíme nakolik je cíl důležitý. PROČ se stane zřetelnější a důležitější. Je naše PROČ pro nás skutečně důležité ve své podstatě nebo jsme chtěli dosáhnout cíle, abychom se zviditelnili, pro kariéru, někomu se zavděčili, hladíme si nějaký koplex nebo foukáme zranění. Krize dokáží toto vše z nás vymáčknout, abychom to uviděli, uvědomili si to a začali s pokáním, změnou našeho smyšlení. Měli bychom být vděčni za krize. (List Jakubův 1:3-4)
Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky.
1 Petr 1:6 B21
Zkoušky přicházejí od Boha a mají za úkol nás upevnit, pročistit. Ne nadarmo se říká “ co tě nezabije, to tě posilní“ a Bůh nám zaslibuje, že nám nedá víc než jsme schopni unést.
Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.
1 Korintským 10:13 CSP
Většina krizí týmu, ale především našich krizí má kořen někde v našem životě. Prostě nemáme vypořádané vztahy a odpuštění, máme tvrdé srdce, soudíme a nejsme schopni být milosrdní, jde nám o kariéru a ne o lidi… To vše a ještě další věci mohou být ukryty hluboko v našem srdci. Krize to odhalují. Odhalují to lidské pokušení a dávají nám šanci s tím jednat – východisko.
Jako vedoucí musíme projít první, abychom mohli chápat a pomoc členům týmu. Všichni procházíme podobnými věcmi. Nic není černobílé. Život je plný barev. To Kristovo „vaše ano ať je ano a vaše ne ne“, není o černobílém vidění světa, ale o čistotě našeho myšlení, čistotě v mezilidských vztazích.. Život je hodně barevný a my to potřebujeme uvidět.
Každá dnešní krize je přípravou na zítřek. Na vyšší cíl a těžší cestu k němu. Osobně pak blíže k našemu Pánu a Stvořiteli.
(Pokračování příště)