(Pokračování)
Výkon je ovlivnitelný právě skrze vedení a vztahy v týmu. I Pán Ježíš mluví o nesení úrody. 30ti, 60ti 100 násobné úrodě. I to je o výkonu. Jakou úrodu chceme, aby nesl náš tým. Asi tu nejvyšší. Je úkolem vedoucího posilnit a povzbudit tým k tomu, aby se nespokojil s výkonem menším než sto %. Vždy jde na prvním místě o osobní příklad, ale také o souhlas týmu – jdeme do toho.
Když jsme začínali v Ostravě, tak jsem často začínal sám. Lidé se nechtěli přidat. Pochybovali o výsledku, protože měli špatné zkušenosti nebo prostě takovou službu nikdy nedělali. Tenkrát se jednalo o Kurzy Alfa. Tak jsem začal sám bez týmu. Jak pošetilé. Ale nakonce se přidala jedna sestra, pak další člen sboru a nakonec nás bylo asi pět. Na kurzy přicházelo pravidelně třicet až čtyřicet osob. Někteří uvěřili, zůstali ve sboru a dokonce začali i sloužit. Jiní uvěřili, ale nepřišli do sboru. Potkali jsme se s nimi později, když jsme začali službu v jiné části města. A samozřejmě byli i ti, co neuvěřili. Drtivá většina z nich však zůstala do konce a zůstali s námi ve spojení. Odstartovalo to dvouletou službu evangelia. Byly však i chvíle, kdy jsem skutečně zůstal sám, i když nás bylo několik v týmu. Prostě proto, že pro ostatní to nebyla ta „jejich káva“. Musel jsem tu službu velmi brzy ukončit. V podstatě jsem od nich nedostal svolení.
Snaha o výkon bez svolení vede často k zastavení služby, práce, projektu nebo k vyčerpání vedoucího.
O rok později se naopak podařilo sestavit tým, který měl od začátku společnou vizi pro službu v místní romské komunitě, nadšení a já jejich nepsané svolení k vedení. Vznikla tam skupina 40ti Romů a velkého množství dětí, kteří vydali své životy Kristu. Od té doby jsem spíše vždy nejdříve hledal členy týmu, i když osobího příkladu bylo vždy potřeba. Musel jsem být první v tom, kdo byl ochotný obětovat. Bylo to však něco velmi „lehkého“, na co jsem se vždy těšil.
Lidé jsou rádi součásti něčeho velkého a vítězného. Kdo by chtěl být součástí týmu, který nevítězí? Ty? Myslím, že nikdo. Každý se tlačí tam, kde se vítězí. V našem pojetí jde o tým, který dosahuje cílů a je úspěšný v tom, co dělá. Podle toho je i hodnocený a také podporovaný. Nikdo nechce podporovat neúspěšné týmy. Lidé rádi přispějí svými financemi, svým časem tam, kde vidí smysl. Ostatní je pro ně plýtváním. Mnoho projektů potřebuje startovací kapitál, některé i stálou finanční podporu. To, jak je tým úspěšný v předchozích projektech/službě, přináší nebo zastavuje podporu. To platí jak pro podoprovatele ze sekulárího světa, tak pro členy církve.
Uvedu nedávnou zkušenost z naší služby na Slovensku. Od roku 2016 jsme věděli, že máme sloužit předškolním dětem z místní romské osady. Hovořili jsme o tom s vedením, ale také jsme tuto službu začali tak, jak nám to naše možnosti dovolily. Cílem však pro nás byla mateřská škola s výdejnou jídla registrovaná v síti škol SR. Registrace je důležitá z hlediska financování a také z hlediska postavení takové školky vůči obci a státní správě, obecním školkám a ZŠ. Ovšem registrace vyžaduje dodržení mnohem přísnějších pravidel z hlediska hygieny, inspektorátu práce, ale také ohledně školského vzdělávacího programu dětí. Vyžadovalo to rekonstrukci objektu. Byli lidé v naší organizaci, kteří věřili této vizi. Jednak proto, že vnímali, že je od Boha a jednak proto, že nám důvěřovali z dřívějška. Pak byli lidé, kteří si mysleli opak a považovali investice do rekonstrukce a provozu za plýtvání. Nedůvěřovali nám, že to můžeme zvládnout, ale také byli přesvědčeni, že začít službu na Slovensku byl celkově omyl. To nám stěžovalo práci a u mnohých přispívalo k nejistotě v budoucnost, co bude dál, jestli budeme mít dost financí… Školku jsme se rozhodli otevřít k 1.9. 2019. Ještě několik dní před slavnostním otevřením jsme neměli registraci a lidé nás upzorňovali, že už se to nestihne. Registrace přišla z ministerstva dvě hodiny před slavnostním otevřením. Byl to Boží zásah. Pro ty, kteří nám věřili, to bylo potvrzením o Boží vůli a kritikům to zavřelo pusu. Bylo to vítězství celého týmu, který na tom pracoval. Posilnilo to víru i naši vizi a otevřelo to důvěru ve slovenský tým. Během té doby vydala život Kristu jedna členka týmu a přivedlo to nového člena do týmu, který ho velmi posilnil. I on již vydal svůj život Kristu. Vedení v zahraničí začalo od té doby více důvěřovat tomu, co se na Slovensku děje. Výsledkem je, že v této době pracujeme na registraci druhé mateřské školky pro děti z romské osady v jiném městě.
Výkon a především dobrý výkon je důležitý. Tím nepopírám to, že je potřeba vedení Ducha svatého a modliteb. Jen upozorňuji, že zaměření na výkon je součástí Božího vedení.
Jsou tři druhy vizionářů. První nosí svůj sen jen v hlavě a představují si jeho naplnění. Jako mladík jsem měl nějakou dobu sny na pokračování. Večer jsem pospíchal usnout, aby sen pokračoval. Tak je to i s těmito utajenými vizionáři. Žijí ve snu. Druhý duh vizionářů jsou ti, kteří mají sen a často o něm hovoří, ale to je vše. Nikdy neudělají nic proto, aby se sen stal skutečností. Ten třetí druh jsou ti, kteří sní, mluví a konají.
(Pokračování příště)