(Pokračování)

Mimo bývalého vedení bývá zde ještě jeden faktor a to je očekávání těch, kteří mne do vedení týmu dosadili. Slyšel jsem vyprávět bratra, kterého firma dosadila jako ředitele pobočky s tím, že musí do určitého termínu propustit třista lidí. Jindy je to očekávání změn ve způsobu vedení nebo jde o výkony a někde jen nastupujete, protože někdo odešel do důchodu, do jiné firmy nebo povýšil. To všechno má vliv na to, s jakými pocity a představami přicházím a s jakými pocity a představami jsem přijímaný druhými.

Je důležité uvidět celkový obraz. Podívat se na tým, církev, skupinku, pracoviště z výšky. Představte si, že jste deset, dvacet metrů nad nimi a pozorujete jak pracují, jak jednají spolu navzájem, vidíte je na poradě… Možná někde ve fabrice takové místo skutečně existuje. Většinou to však musíme zjistit delším pozorováním. Nejlepší ze všeho je, když požádáme Boha, aby nám to ukázal ze svého pohledu. Někdy musíme požádat i o jeho výklad k tomu, co nám ukázal. Dnes je zvykem k získání informací rozdat dotazník, který se pak,vyhodnotí a něco vznikne…. Prosím, nic nenahradí osobní přístup, osobní rozhovory a osobní pohled. Vyvarujme se dotazníkům nebo je spíše použijme jen na některé praktické věci v personalistice apod. Ve velkých organizacích existují vypracované hodnotící dotazníky, postupy jak jednat se zaměstnanci, etické kodexy apod. Všechny tyto nástroje mi mohou pomoc s tím, na co se mám ptát a jako návod na řešení komplikovaných situací. Nenahradí a ani nevzbudují vztahy. Někdy je naopak oddálí, když je použiji hned na začátku.

Pokud mám obraz „z výšky“ měl bych začít s budováním vztahů. Tím není myšlený takzvaný „kamarádčov“ nebo dobrá parta. Je to skutečně projevený zájem o člověka a jeho život. Tento zájem je postavený na úctě k člověku. Na respektu k jeho osobnosti. Zažil jsem vedoucí, kteří se při každém našem setkání ptali na to, jak se máme, ale nikdy si to „jak se máme“ nevyslechli. Pokračovali dál, než jsme stačili odpovědět. Zvláště, když očekávali odpověď, která by nezněla „máme se dobře“. (Později se k tomu ještě vrátím.) Jako vedoucí nemáme mnoho času, ale čas strávený s našimi lidmi se nám později mnohonásobně vrátí. Není to cíl, ale bonus jako mnoho dalších bonusů, které přináší budování vztahů.

Zároveň s budováním vztahů s jednotlivci, potřebuji vytvářet prostor pro budování vztahů navzájem v týmu. Je to cesta k jednotě. Jednota není o tom, že jsou všichni potichu a hned odsouhlasí můj návrh. Jednota je něco hlubšího, co nezničí ani vyjádření a prosazování jiných názorů a nápadů. Je to opět úcta jednoho k druhému. Beru toho druhého jako přednějšího sebe sama.

Nikdy nezačínejme kritikou předchozího vedení.Nikdy nezačínejme tím, že budeme hned rušit nařízení svých předchůdců, i když k tomu můžeme mít dobré důvody. Dá se to řešit jinak a oficiální změnu udělat později až budu mít navázané vztahy.

3. Jsem člen týmu, který byl pověřený jeho vedením. Pro mnohé to může být tou nejtěžší situací. Platí zde všechno, co jsem již napsal. Jen bych zdůraznil, na co dát pozor.

Nespoléhat se na to, že jako bývalý člen týmu znám celkový pohled. Pohled vedoucího je jiný. Jako zaměstnanec nebo člen týmu jsem neviděl všechno a především nenesl odpovědnost, kterou nese vedoucí. Potřebujeme vidět tým i práci jinak.

Musím počítat s tím, že budu hned pod tlakem kolegů, kteří budou chtít z pozice dosavadních vztahů protlačit své zájmy a představy. Být mými „rádci“ a když je nevyslyšíme, hrozí narušení vztahů. Proto je nutné od začátku spíše začít pozičním vedením, které nás na čas ochrání. Po čase budovat vztahy nově. Na jiném podkladu. Ano, jsem jeden z nich, ale nyní nesu jinou odpovědnost. Nesmím mít strach s lidmi v týmu o tom mluvit a vysvětlovat situaci, ve které se nyní nacházíme.

Je to milost, když se v týmu nenajde nikdo, kdo si o sobě myslí, že vedení mělo být svěřeno právě mu. Stává se to i mezi křesťany, kteří pak hovoří o lidském rozhodnutí, o nevedení Duchem svatým apod. Mohou tak poškodit budoucnost týmu. Je potřeba s nimi o tom hovořit. Nenechat zapustit kořen hořkosti. Již jsem se o tom zmínil v úvodu.

Vždy se objeví někdo, kdo nás nepřijme. Pokud jsme udělali pro postavení mostu mezi tímto člověkem všechno, co jsme udělat mohli, netrapme se tím. Není to naše vina. Jen buďme opatrní, aby z této strany nepřišla rána do zad a zbytečné trápení. Pokud by vývoj ukazoval tímto směrem, je lepší se s takovým člověkem rozloučit.

(Pokračování příště)