(Pokračování)
Někteří se mohou ohradit, když slyší, že nestačí když vás do vedení povolal Bůh. Proč to ještě musí být skrze lidi. Je k tomu několik důvodů. Ten hlavní je, že v pozici vedoucího nějakého týmu vždy vedete lidi. Nevedete budovy, továrny, kostely, ale vždy týmy lidí. Můžete sice ty budovy udržovat, potřebovat pro výrobu, ale opět s nějakým týmem lidí. Bez lidí nejste vedoucí. Pokud nebudete mít svolení vašeho týmu k tomu, abyste ho vedli, vlastně nebudete moc týmově pracovat. Jsou připady, kdy se do vedení zvolíme sami a i to je přitom přirozené i Boží a většinou to vyplyne ze situace. Stává se to, když jsme zakladatelé organizací, církví nebo firem. Ale i tak potřebujeme následně svolení lidí, abychom je vedli. Určitě však samozvané zvolení skrze nějaký „puč“ není požehnáním pro vedoucího. Bůh to může dopustit pro něco do budoucnosti, čemu ještě nejsme schopni porozumět, ale lidé, kteří to dělají nejsou v Božím požehnání a většinou skončí stejně jako ti, které svrhli, odstranili… Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. Matouš 26:52 B21 Pamatujme si, jak se choval David k Saulovi.
Je vcelku velký rozdíl mezi tím, jestli jsem povolaný vést církev, skupinku v církvi, dobrovolnickou organizaci nebo vést zaměstnance ve firmě. Ten tozdíl je v tom, že v církvi a u dobrovolníků je mnohem důležitější svolení lidí a to, jak jsou vední, protože mohou kdykoli odejít jinam. Ve firmě lidé zůstávají, i když nemají šanci dát svolení je vést. Je to často proto, že by nemohli sehnat jinou práci nebo nechtějí přijít o plat, odměny a někteří nechtějí přijít o kariéru.
Obě mají však jedno společné. Bez svolení lidí nemohu vytvořit dobrý tým, který bude dlouhodobě fungovat, mít potenciál a využívat tento potenciál k rozšíření služby, firmy…
Praktické rady:
- Musíme vědět, že nás povolává Bůh. Potřebuji Boží ujištění. Nestačí, že mi někdo na nějaké konferenci řekne, že povedu to a to nebo že budu mít velkou službu.
- Pokud toto ujištění mám potřebuji se modlit za trpělivost. Každá etapa našeho života je vlastně přípravou na tu další. Nevíme, ve které nás Bůh skrze lidi povolá do vedení.
- Buďme věrni v tom, co momentálně děláme a loajální k těm, kteří nás momentálně vedou. Modleme se za ně a žehnejme jim Boží moudrostí. Jednou totiž budeme sklízet to, co jsme zaseli.
- Připravujme se na vedení. Čtěme dobré knihy, které hovoří o vedení (např. od Johna C. Maxwela, ale i dalších autorů). Pozorujme různé vedoucí a jejich styl vedení a přemýšlejme o tom, co dělají skvěle a co se jim nedaří. Nekritizujme je za chyby, všichni je děláme, ale modleme se, abychom stejné chyby nedělali jednou sami. Ve většině případů kritici chyb jiných, sami pak na jejich místě dělají stejné a mnohy ještě větší chyby.
- Nezneužívejme situací, kdy se jiným vedoucím nedaří k tomu, abychom se sami prosadili, ale snažme se jim pomoc. Bůh sám zařídí naše povolání ve správném čase.
- Zkoumejme své srdce a motivy, které máme a s těmi, které ukazují na touhu po kariéře ihned jednejme.
- Pamatujme, že vždy jde o naše srdce a proto ho chraňme a náš charakter, proto dovolujme Duchu svatému, aby na něm mohl pracovat.
(Pokračování příště)