I. Má církev být zapojená do sociální služby?

Má odpověď je ano. Má. Před několika dny jsem dostal dopis, ve kterém se bratr ptá na můj názor k výroku, že na Boží službu se státní peníze brát nemají, protože tak z toho nevznikne Bohu žádná sláva. Dotaz jsem dostal ve spojení se sociální službou. Proto se nechci zabývat financováním provozu církví a křesťanských společností. Můj pohled je na financování sociální služby provozovanou církví.

• Jsou peníze, které stát, kraj, město dává na provoz sociální služby? Za necelé tři roky, dá-li Pán, odejdu do penze. Tato penze mi bude přicházet od státu – státní instituce. Mám proto jako křesťan penzi odmítnout? Ne, neodmítnu ji. Z platu se mi měsíčně strhávalo na sociální pojištění-tedy na penzi a stát s těmi penězi měl tak zacházet, abych penzi dostával. Nebo ten křesťan, který pracuje na úřadu, má odmítnout plat jen proto, že jde o peníze ze státní pokladny? Podobně je to s penězi na sociální službu. To nejsou státní peníze, ale peníze lidí, kteří platí daně. Máme zkreslenou představu o státních penězích. Možná proto je neumíme používat i na věci, které se Bohu líbí. Lidé dávají do společné pokladny své peníze formou daní. Stát je odpovědný za jejich spravování. Pokud tedy peníze dává organizacím na sociální službu, oprávněně požaduje, aby jí dělaly kvalitně a efektivně. Proto dává obecně pravidla pro službu a vyžaduje vykazatelnost. To není jen u státních peněz, ale podobný přístup mají i křesťanské nadace po celém světě. Tato vykazatelnost společně s podáváním zpráv, vyúčtováváním je mnohdy pro církve kamenem úrazu. Také jde o to, že finance, které dostanu nejsou volné, ale musí směřovat tam, na co je žádám. To pak je bráno jako svazování církve. Já však, když žádost podávám a je jedno jestli na stát nebo křesťanskou nadaci, vím, na co je chci použít. Duch svatý také ví, co chce dělat. Nikdy jsem se nesetkal za dvacet tři let praxe v sociálních službách, že bych nemohl kázat evangelium. Naopak. Zahrnout lidi Boží láskou skrze svůj život a vztah s nimi mohu vždy a kdekoli. Modlit se mohu také kdykoli a kdekoli. Bůh sám připravuje prostor pro kázání jeho slova a osobní svědectví. Je to o mne a o vztahu s Bohem, zda vyhořím nebo budu dál hořet. Nespoléhám se na stát, protože se může stát cokoli, ale důvěřuji Bohu, že se o mne v důchodu postará. Pokud to bude skrze penzi, na kterou jsem platil daně nebo jinak, je na něm. Z Písma však vím, že to není jen o zázracích z nebe. Častěji je to o zázracích, které Bůh dělá skrze lidi a tak se oslavuje .
• Trochu z historie. Když se podíváme do minulosti, uvidíme zástupy chromých, chudých, opuštěných, nemocných, nevzdělaných…ti všichni často končili na ulici. V biblické době je příbuzní často vynášeli na okraje cest, které vedly k městům, aby si vyžebrali na živobytí. Staří lidé byli odkázáni na to, jak se k nim zachovají jejich děti, protože penzijní zajištění nebylo. Nemocní na příbuzné. Dodnes tak lidé žijí v afrických zemích v Asii nebo v Jižní Americe. Chtěli bychom si to s nimi vyměnit? Asi ne. Je zajímavé, že jsou to většinou země, kde křesťanství bylo potlačené nebo tam ještě nepřišlo. Proto mnoho misionářů z Ameriky a Evropy jezdí právě do těchto zemí. Mimo šíření evangelia zakládají školy, nemocnice, domovy pro lidi bez přístřeší, dětské domovy a mnoho podobných služeb. Jsou financované z křesťanských nadací především proto, že v těch zemích neexistuje systém péče o takové lidi. Někteří z misionářů usilují o to, aby se to změnilo. Od počátku křesťanství se věřící snažili prokazovat Boží lásku lidem v nouzi a hledali možnosti, jak jim pomoc. Ať to bylo v době morových ran, kdy pečovali o nakažené a dávali všanc své životy, protože měli jistotu spasení. (Kolik křesťanů dobrovolně pomáhalo a pomáhá v první linii lidem během současné pandemie?) Pečovali o sirotky nebo vdovy bez příjmu, o nemocné, o lidi na ulici. Vznikaly první sirotčince, později dětské domovy, starobince, později domovy důchodců. Vždy na počátku za vším stála Boží láska k lidem, prokazovaná skrze lidi. Za prvními sociálními reformami v Evropě a v USA můžeme vesměs najít křesťany a křesťanské organizace. A to již v první polovině 19.století, ale především na přelomu 19.a 20. stolletí, kdy prošlo severní polokoulí několik probuzeneckých vln. Je na škodu, že v posledních desetiletích křesťané v Evropě ustoupili z této služby, jako by bylo „hotovo“ . Zaměřili se na Afriku a Asii a misii v Evropě opustili. Dnes v sociálních službách je méně a méně znovuzrozených křesťanů. Podle mého pohledu jsou tady tři hlavní důvody: malé finanční ohodnocení, nechuť se dále vzdělávat (mě stačí bible) a nešťastný pohled některých křesťanských společenství na sociální služby. Přitom by si skrze tuto službu mohli křesťané rozšiřovat své poznání, učit se Boží lásce v praxi a přitom naplňovat to, co se Bohu líbí a co přeje, abychom dělali: „Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho. Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. Poskytneš li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat. Izaiáš 58:6‭-‬11 CSP Sociální služba provozovaná církvemi je také jen provozem . Postoj vedení do ní vnáší buď světské nebo Boží jednání s lidmi ať s pracovníky nebo klienty. Boží slávu a lásku však může přinést jen člověk, jednotlivec skutečně odevzdaný Kristu a Bůh sám. Ne organizace.
• Pohled do Písma. Mám rád zázraky, pár jsem jich zažil. Včetně rozmnožení jídla v hrnci, tedy ve várnici. Někteří o mě hovoří jako o příliš duchovním člověku. Přesto jsem také člověk, který vidí realitu a žije v ní. Oba postoje se nevylučují. Když se podívám do Písma, kolik zázraků bylo pro jeden okamžik a kolik trvalo po dobu několika roků. Mana na poušti. Čtyřicet let každý den mimo sobot. Oblečení a sandále, které vzdržely čtyřicet let na poušti. Eliáš a jeho Boží havrani, kteří mu po nějakou dobu nosili ráno a večer maso a chleba. Kolik dalších? Náš Pán Ježíš Kristus rozmnožil jídlo pro tisíce lidí, ale udělal to jen dvakrát. Mohl to dělat stále, ale chodil na jídlo do hostinců nebo k lidem domů. Zaplatil daň z mince, kterou měla v tlamě ryba. Měl pokladníka, který spravoval peníze z darů, přestože mu mohly ryby donést všechny poklady zmizelé v moři. Proměnil vodu ve víno jen jednou, přestože s učedníky pil víno. Uzdravoval, ale byly to konkrétní osoby. To, co je trvalé je spása, kterou nám vydobil na kříži a milost, která se obnovuje každého dne. Pokud dokážeme žít v jeho a z jeho milosti uvidíme jeho slávu a zázraky kdekoli. I v sociální službě. Kristu nevadí, že je financovaná ze státní kasy. Nevadí mu, že musí být registrovná. Nevadí mu lidé, kteří ji provozují. Mu jde o spasení lidí. Ať klientů, tak pracovníků. Dokáže se oslavit kdykoli a kdekoli. Někdy ho chceme učinit závislým na nás, na našich rozhodnutích, na naší „svatosti“ na naší „pravdě“… Kristus je Pán a Král !!! Je jeho milost, že nám nechává prostor, abychom se mohli podílet na jeho díle. Je jeho milost, že v něho věříme… nemáme žádné zásluhy. Hovoří k nám: „Mám mnoho chudých a lidí v potřebě, mnoho v různých ústavech, sociálních zařízeních. Půjdeš k nim zvěstovat moji lásku a milost, půjdeš k nim, i když to bude težké a dlouhé než se ke mě obrátí? Zůstaneš věrný a plný milosti k nim, tak jako jsem byl a jsem já k tobě? Uděláš to pro mne a mé království?“ Sociální služba není něco, co by bránilo Kristu se v ní oslavit a dělat zázraky. Myslím, že díky ní jsem měl možnost zvěstovat evangelium více lidem, než v církvi. Mnoho z nich se obrátilo ke Kristu, mnozí obrácení pracovníci došli k hlubšímu vztahu s Duchem svatým. Nám měnil naše srdce i myšlení. Kristus se oslavoval v každé sociální službě, ve které jsme sloužili. Bylo to vždy různé. Jsem mu vděčný, že mne provázel touto cestou.
• Na závěr této kapitoly se vrátím k financím. Určitě znáte příběh o oleji pro chudou vdovu. Bůh použil Elíšu. Žena získala zázrakem tolik oleje, že mohla zaplatit dluhy (její synové nemuseli dotroctví) a ještě měla z čeho žít. Ovšem dále záleželo na ni ja dlouho z toho bude žít, jak bude hospodařit… a určitě na jejím vztahu s Bohem.A také známe výrok Ježíše: Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství ? A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.” Lukáš 16:10‭-‬13 CSP
• Rádi bychom spravovali to pravé bohaství a pohrdáme tím nepoctivým mamonem, bez toho abychom se osvedčili při jeho správě. Ale vztah k němu a jeho spravování určuje naši způsobilost spravovat to pravé bohatství. Pokud se na spravování nepoctivého (světského) mamonu neprokáže naše věrnost a poctivost (že ho věrně spravujeme, ale nemilujeme ho, nejsme na něm závislí), pak nám Bůh nesvěří to pravé bohatství.