Už nevím kdy a od koho jsem slyšel příběh mladého člověka nasazeného za druhé světové války na práce v Německu. Bylo to v době, kdy na průmyslová města padaly spojenecké bomby a pustošily celé oblasti. Při jednom z náletů, za obroského zmatku, hukotu sirén, výbuchů, kouře, křiku zraněných a umírajících tento mladý člověk utíkal pryč od továrny, kde pracoval. Nevěděl kam utíkal a ani kde se schovat, protože všude byl chaos a vlastně nebylo kde se schovat. Při svém běhu si všiml muže sedícího pod stromem. Byl klidný, jako by se nic nedělo. Přistpoupil k němu a on mu pokynul, aby si přisedl. Přisedl do pokoje, který může dát jen Kristus. Nevzpomínám si jak to dopadlo, ale protože jsem to zaslechl někde v církvi, předpokládám, že to bylo svědectví o obrácení.

Dnes sice u nás nepadají bomby a nejsme nasazení na nucené práce, ale chaos a zmatek je všude. Mnohým křesťanům se hroutí jejich dosavadní křesťanský svět. Vidím, jak jsou věřící zmateni a zaskočeni. Vidím, jak se snaží hledat u proroků slova k situaci. Jednou slyšíme ono a za chvíli zase tohle. Není slovo pochopení… Rozdělení však je vidět všude.

Rád bych tady připomenul slova pisatele listu Židům: „Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“ A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné. My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní. Vždyť náš Bůh je stravující oheň. Židům 12:26‭-‬29 B21 Myslím, že právě věřící dnes prožívají toto zatřesení. Všechno, co není z Boha padá a je usvědčené a obnažené. Spoléhání na člověka, na známé, na peníze, na poznání… Na nic se dnes nedá spoléhat. Když se nad tím, co se děje zamyslím, nic nedává logiku a věci, které jsou viditelné a jasné, lidé nevidí a nebo je považují za lež… naopak lži, zastrašování, manipulaci, kariérismu se tleská a vychvaluje se. Ale ani to není schopné dnes obstát. Bůh třese. Proč? Protože chce, aby jeho děti mohly stát na tom, co je neotřesitelné. Na skále, která má jméno Ježíš Kristus. Na Božím království, jehož jsme občany. Teď se ukazuje, na čem jsme ve skutečnosti stavěli, jestli na písku (Matouš 7:26) nebo na skále. Teď se ukazuje při tomto třesení z čeho stavíme. Zda nám to shoří nebo obstojí. Díky Otče, že to můžeme zjišťovat ještě dnes, kdy máme ještě čas se rozhodnout věci ve svých životech skutečně měnit a začít stavět na skále a z drahého kamení.  (1.Korintským 3.kapitola)

Jak se v této době zachovat? Bůh třese, abychom nestáli na ničem jiném, než na Kristu. Abychom nikde jinde a u nikoho jiného nehledali než u Krista. Abychom se skutečně stali JEHO.

Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. Matouš 5:9 CSP Nemusíme dění kolem rozumět, nemusíme vždy šlyšet proroky a jejich výklady, nemusíme vědět, co zrovna přichází, ale pokud stojíme na Kristu, jsme plní Ducha svatého, můžeme být Kristovým pokojem lidem kolem nás. Takovým deštníkem pokoje pod který se mohou schovat a poznat Kristovu přítomnost. Tak jako ten muž pod stromem. Myslím, že podle Kristova pokoje v našich životech bude možné rozeznat křesťany. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Jan 14:27 CSP

Pokoj nám, buďme Jeho pokojem, vzdyť on je Kníže pokoje.