Vše, co není z víry, je hřích.

Během dnešního slova mi jeden bratr napsal, že vakcína a vakcinace je od Boha a stavět se proti ní, je jako pokoušet Boha tím, že budu skákat z chrámu. Nevím, zda to byla jen připomínka nebo jsem to nějak vyvolal , že jsem o testování a vakcinaci hovořil jako o tréninku naší víry.  Každopádně jsem si uvědomil, že musím ten trénink rozebrat a také na praktických věcech ukázat.

Začnu vírou. Je pouze jedna víra, která je myšlená v Písmu ve vztahu k Bohu a ke Kristu. Tou je víra Boží. Ona sama je skutečnou a dokonalou vírou. I sám Ježíš nás nabádá: „“Ježíš jim na to řekl: “Mějte víru Boží.““Marek 11:22 CSP  A jinde čteme: Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. Zjevení 14:12 CSP. Ověřoval jsem si to a skutečně se nejdná o víru v Ježíše, ale Jeho, Kristovu, tedy Boží víru. A aby nebylo pochyb, že jde o víru Boží ( je mnoho dalších veršů, na kterých bych mohl dosvědčit, že jde o Boží víru): „Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak , abyste jednali rozumně, podle toho , jakou míru víry udělil každému Bůh. Římanům 12:3 CSP  A zde Ježíš řiíká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“ Jan 6:44 CSP Víra v Ježíše není z nás, je to Boží dar z jeho milosti a lásky k nám. Nemáme se čím chlubit a už vůbec ne naší vírou.  „Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ 1 Korintským 2:4‭-‬5 CSP Pokud  Bůh od nás odstoupí, nebo spíše mi od něho víra Boží v nás začne ustupovat a začne vládnou naše nedokonalá víra.

Přešel jsem teď již na druhý způsob víry. Tím je víra postavená na lidské moudrosti, emocích, zkušenostech, internetových článcích. Tato víra však kolísá podle toho, co zrovna prožíváne, jaké máme pocity, kdo a jak nám podává informace. V podstatě to není víra, protože se neustále mění. Jejím poznávacím znameními jsou: nejistota, strach, přelétavost, odsuzování se, deprese, odklon od Písma a naslouchání světu a světské  moudrosti.

Boží víra je poznaná podle toho že: přináší jistotu, radost, trpělivost, naději, vyhání strach a pochybnosti. Boží víru nic nezlomí ani nezastraší a demonstruje slávu a moc Boží a oslavuje jméno Ježíš. Takovou víru můžeme v sobě oběvovat a trénovat pouze skrze zkoušky. Potřebujeme se naučit rozlišit Boží víru od té naší. Až půjde do „tuhého“, pak se osvedčí pouze ta Boží víra v nás. Naše selže. Z tohoto pohledu mluvím a píšu o testování a vakcinaci jako o zkoušce a tréninku Božím.

Teď praktický příklady z konkrétní dnešní doby:

1. Věřím, že se nemám testovat. Je to jen moje víra nebo je od Boha?

  • Musím si odpovědět na otázky: přinášími tato víra nejistotu nebo jistotu, přináší strach nebo radost, cítím se pod odsouzením nebo svobodně, …
  • Oslavuje to Ježíše a zjevuje Boží moc? To se většinou ukáže až po našem rozhodnutí. Například se rozhodneme, že netestovat se je Boží víra v nás. Tak se tedy netestujeme. Jsme doma jako Boží hrdinové víry, ale pak přijde poloviční výplata, možná vyhazov z práce… a najednou se přikrade do srdce hořkost z toho rozhodnutí, protože se zadlužíme a najednou, pokud jsme k sobě upřimní začneme pochybovat o tom, že to bylo z Boha.
  • Víme, že Boží víra nepochybuje a nevyrůstá z ní kořen hořkosti. Také víme, že mne neodsuzuje. Z toho mohu poznat, že jsem se nerozhodl Boží vírou, ale svojí.
  • Začnu se ptát, na základě čeho jsem tomu věřil. Možná zjistím, že jsem více sledoval internet a pořady v televizi než jsem byl s Pánem, možná jsem se tak rozhodl, abych jednal stejně jako jiný bratr, možná to byl strach z…, možná ješitnost..  to je pak ta výsledná zkušenost s kterou mohu pracovat pod vedením a mocí Ducha svatého.

Věci Boží víry se nedají naučit teoreticky, nefunguje zde teorie. Je to otázka zkušeností. Mnohých omylů a naopak vítězství, které nás posunují a ukazují, jak se nenechat nachytat vlastní duší, vlastní chytrostí a různými tahy toho zlého. To je ten trénink, který vede k růstu Boží víry. Boží víra v nás poroste jen tehdy, pokud Bohu dovolíme aby nás nechával procházet nejrůznějšími zkouškami, které nás učí rozeznávat, co je Boží a co ne.

2. Opačný příklad. Věřim, že se mám otestovat. Opět si musím klást otázky. Nakonec se rozhodnu, že je to víra Boží. Tak se nechám otestovat. Pak zjistím, že jsem pozitiví nebo časem, že jsem se tam nalazil ( nemusí to být pravda, ale myslím si to) a přinese mi to mnoho problémů mně a mé rodině a spolupracovníkům. Opět přichází pochybnost, hořkost…  je to stejné jako v prvním případě.

3. Jeden z nás se rozhodne testovat a jeden netestovat. Oba nemají pochybnost o tom, že je to z Boží víry. Srdce a duch obou se radují a děkují za to, že mohli projít vírou a chválí Krista (bez ohledu na to, jak to dopadlo). Jejich víra zůstává bez pochybností a pokud neví proč se měli takto rozhodnout, věří, že se to jednou doví.

Vše, co není z víry je hřích. Nesnažme se jeden druhému vnutit něco, čemu věřime sami. Pokud to děláme, můžeme někoho přivést k tomu, že bude dělat věci proti víře (zvláště u křesťanských miminek). Víra je z Boha a také od Boha (Ducha svatého, Písma) musí přijít. Ne od jiného člověka.

Pokračování příště