V historii Izraele se setkáváme s jedním pro Izrael zvláštním obdobím. Bylo to sedmdesát let v zajetí. Může to vypadat velmi zle, ale i v zajetí Bůh byl se svým lidem a vzbuzoval mezi nimi vůdce. Po celou dobu byl vždy někdo z Izraelitů u samého vrcholu vlády tehdejších říší a jejich králů. Jmenujme Daniele, trojci Šadrak, Méšak a Abednego, Mordokaje a Ester, Nehemiáše, Ezdráše, Zerubábela a další. Byly to říše, které nesloužili Hospodinu, naopak sloužilo se v nich všem možným božstvům a bůžkům. Duchovně Izralité žili mezi svými nepřáteli. Přesto mnoho z nich zastávalo vysoké funkce ve státní správě. Tak jako Šadrak, Méšak a Abednego. Říkejme jim ministři nebo župani. (V dnešní době.) Jak se na ně dívali ostatní Židé? Nevím, ale určitě je někteří  brali za kolaboranty, jiní za kariéristy, možná naopak se většina radovala, že někdo z nich může mít vliv u dvora. Především si myslím, že to neměli nijak lehké. Byli pod několika tlaky. První byl v jejich víře v Hospodina. Sloužili králům, kteří neznali a neuctívali Hospodina, spíše naopak a přitom se od nich očekávala věrnost králům a také věrnost Hospodinu. Další tlak byl ze strany bratří, kteří předpokládali, že jsou jen jejich ministry. Že mají sloužit jen pro ně. Ministr však musí sloužit všem. I oni museli myslet na celek a ne jen na svůj národ. Asi to mnozí z Židů nechápali. Bůh i král od nich očekávali spravedlnost.  Pak přišel ten největší tlak, kdy museli přiznat nejen slovem, ale rozhodnutím, že jsou především služebníky Hospodina, kdy se museli veřejně přiznat ke své víře a k Hospodinu, jemuž jedinému se budou klanět a ne lidem nebo sochám. Tito ministři museli učinit takové rozhodnutí a to i za cenu, že nejen přijdou o své postavení, ale dokoce i o život. V té době to znamenalo, že přijdou o život i jejich rodiny. Přesto nezaváhali ani před rozpálenou pecí, do které je král nechat vhodit, protože se neklaněli soše, kterou dal postavit. Nevěděli, co se stane. Zda je Bůh zachrání nebo shoří. Rozhodli se a zažili zázrak. Nakonec i král se sklonil před Hospodinem a vydal příkaz, aby tak činili všichni v jeho říši. Neznal Boha a nevěděl, že se víra nedá získat rozkazem.

I dnes na Slovensku máme takové tři ministry. I dnes se na ně jejich bratři a sestry dívají různými pohledy. I oni čelí denně stejným tlakům, jako ti tři v Babylóně. I oni jsou ministry všech a nejsou jimi jen pro křesťany. I od nich Bůh očekává spravedlnost i oni slouží duchovně v nepřátelském území (Slovensko se jen tváří jako křesťanská země, ale je plná okultní praktik, náboženského ducha, modlářství… ). Těch, kteří ZNAJÍ Krista a následují ho, je málo. I tito naši ministři dojdou do bodu, kdy budou muset učinit rozhodnutí podobné tomu  jaké udělali jejich kolegové v Babylóně. Asi nepůjde o rozpálenou pec, ale bude to pálit. Modleme se, aby až ten čas nastane mohli obstát. Možná pak i náš král vyzná, že Kristus je Pán a pokoří se. A Bůh pak…