Při přečtení názvu minulého zamyšlení většina z vás měla pravděpodobně jinou představu o obsahu, který bude číst. “Bojuj za mne” spíše vyvolává představu Božího boje za nás. I když to v zamyšlení nebylo, Bůh neustále “bojuje” za své děti. Jestli někdo z nás dokáže vyjít ze své zóny pohodlnosti, je to jen z jeho milosti. Tak jako obdarování, kterých se nám dostalo.
Dnes bych rád zůstal u toho Bojuj za mne (Bože!).
Věřím tomu a mám mnoho osobních svědectví o tom, že Bůh má neustále můj život pod kontrolou. (A měl ho od mého narození! Ne jen od doby, kdy jsem uvěřil.) Přestože mu to často stěžujeme, má s námi dostatek trpělivosti, aby nás chránil. Přes naše chyby, kotrmelce, mnohdy i hříchy, nás vede k cíli, který nachystal. Nedokážeme si ani představit jaké množství zásahů během dne musí kolikrát provést, pro naši ochranu a zabezpečení naší budoucnosti. Mohli bychom to nazvat bojem za nás. Protože si to neuvědomujeme, často ho obviňujeme z toho, že na nás zapomněl, ale on bojuje, zaopatřuje, pečuje a vysvobozuje. Jen to nevíme a nevidíme pro své starosti a své vlastní boje. Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,“ takže můžeme vyznat s důvěrou: „Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?“ Židům 13:5‭-‬6 B21

Chlapec, který rozbil kamenem drahé okno, očekával, že ho otec přísně potrestá a nevyhne se ani fyzickému trestu. Protože znal strýce, který byl k němu hodný, hledal u něj zastání. Chtěl aby za něj u otce orodoval, zastal se ho. Jak často hledáme zastání jinde než bychom měli. U přátel, známých, příbuzných… . Aby se za nás u někoho přimluvili, napravili nějakou naši chybu. Aby za nás vybojovali  naše boje. Místo abychom šli k tomu, kdo má o nás největší zájem, kdo nás dokonale zná a kdo nás miluje bezpodmínečnou láskou. K tomu kdo má moc odpustit i vybojovat. K Otci. Je to neznalost Boží lásky, která nás vede do strachu z Boha, k myšlenkám, že nejsme hodni k němu osobně přistupovat s prosbami a žádostmi. Pokud vím, že mne otec miluje, že jeho láska je vůči mne bez podmínek, nemám strach před něj přímo předstoupit s prosbami a žádostmi. Je jen jeden přímluvce za nás, Ježíš Kristus, ale on sám říká: V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Jan 16:26‭-‬27 B21 Pokud věříme, že Ježíš je Syn Boží, jeho smrt a prolitá krev na kříži je pro nás dostatečnou přímluvou za nás. Když předstupujeme před Otce, on na nás vidí tuto přímluvu Ježíše. Sám Ježíš přece říká jinými slovy, že se nemáme spoléhat na jeho přímluvy, ale sami máme předkládat žádosti a prosby přímo k Otci s odvoláním se na jeno jméno. Kristus tím také říká: připravil a otevřel jsem vám přístup k Otci, tak k němu s odvoláním na mne přistupujte. Pokud je to tak, proč stále hledáme nějaké přímluce, orodovníky, místo abychom si užívali přístupu k samotnému Otci. K jeho otevřené náruči a jeho srdci, které říká: „…Miluji tě láskou, jež trvá navěky, vztahuji se k tobě v milosrdenství. Jeremiáš 31:3 B21