(Pokračování)
Asi všichni nebudeme evangelisty a misionáři. Více z nás bude pracovat mnoho let na jednom místě a žít v jednom městě a v jedné ulici. Přesto můžeme být součástí velkého poslání křesťanů: „Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ Matouš 28:19-20 B21 Možná jsme již řekli evangelium všem v našem domě a ulici. Ale o ulici dál ještě neslyšeli. Možná naše církevní starosti se více točí kolem interních věcí, služebností, koberců, budov, konferencí, sociální práce… než abychom měli srdce pro ztracené (duchovně) tohoto světa. Možná místo abychom se snažili zachraňovat, jen ustupujeme a vymýšlíme obrany a principy. Nemusím být kazatel, abych se s někým sdílel, dokonce se nemusím ani sdílet, ale mohu podporovat, povzbuzovat a modlit se za ty, kteří toto v církvi dělají. Jsem přesvědčen, že touha po záchraně ztracených by měla být v naší křesťanské DNA. Pokud tam není, měli bychom jít před Boha a prosit o to, protože pak míjíme poslání. Toto poslání není prosba Ježíše Krista, ale jeho příkaz.
Zhruba před deseti lety se mnoho společenství snažilo nadefinovat svoje poslání. Přitom již ho všichni dávno máme. Každé křesťanské společenství, církev, denominace by ho měla mít na jednom z předním míst „svých“ vizí a „svých“ poslání. Vedoucí by měli být těmi, kteří udžují a rozněcují oheň touhy po záchraně těch, kteří jdou do zatracení. Nemusíme všechno vědět, mít veškerou moudrost, znát všechny principy. Potřebujeme Kristovu lásku ke ztraceným. Lásku, která vzbuzuje touhu po jejich záchraně. Pavel nám jasně vysvětluje: „“…neboť „každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.“ Ale jak mohou vzývat toho , v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho , o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebylili posláni? … Římanům 10:13-15 CSP Nás však Kristus poslal. Neposlal nás budovat státy, ani zabírat fyzicky části zemí, ale hlásat, činit učedníky a učit je všemu, čemu on, skrze Ducha svatého, naučil nás.
Je jeden Bůh, Ježíš Kristus a Duch svatý. Je však více poslání. V naší zemi se vyrábí mnoho aut. Díly, ze kterých se auta vyrábí, pocházejí často z mnoha zemí. Jedni pracovníci neví o těch v jiných zemích. Dokonce mnozí ani neví kam bude součástka, kterou oni vyrábí v autě namontovaná. Nakonec auto přesto vyjede. Pokud by si ovšem pracovník řekl, že bude vyrábět jinou součástku, auto by se nakonec nerozjelo. Chyběla by tam jedna součástka a jedna by přebývala. Navíc by takový pracovník neměl vybaveni na to, aby jinou součástku vyrábě. Musel by ji „dělat doma na koleně“.
Porozumíme mnoha věcem až budeme před Bohem tváří v tvář. Teď potřebujem přijmout a plnit to, čím nás Kristus pověřil. On nás i pro to vybavil vším, co k jeho plnění potřebujeme. Pokud budeme utíkat k jiným posláním, nebudeme pro ně vybaveni, protože k nim nemáme Kristovo pověření. Potřebujeme pochopit, co je naším posláním.
Komec