V těchto dnech jsem se snažil najít by k pronajmutí pro naše kolegy. Je to romská rodina. Ve chvíli, kdy dojde řeč na jejich etknikum, mohu slyšet větu: „Sice nemám předsudky, ale rád bych je viděl a mluvil s nimi“. Nakonec ještě než se majitel s nimi setká pošle sms s tím, že se rozhodli jim byt nepronajmout. Na to mají plné právo, je to jejich majetek. Já se chci jen zastavit u toho „nemám předsudek“, protože se to často dotýká i našeho myšlení a infikuje naši víru.

Co znamená nemít předsudky? Samo slovo to vyjadřuje – předem nesoudit. Předsudek je předem vynešený soud. Vynešený před čím? Před poznáním faktů a  skutečností, znalosti konkrétních osob a situací. Předsudek je soud vynešený na základě dřívějších špatných zkušeností, zkušeností jiných, nálad a názorů ve společnosti, domýšlení se apod. Vlastně je to vynešení soudu- rozsudku dříve, než jsem se seznámil s konkrétními důkazy. Chybí zde konkrétní poznání. Pokud chci spravedlivě a v pravdě soudit, pak musím pravdu osobně znát a pak mohu vynést soud, rozhodnutí…
Kde je však dokonalé poznání? U koho?

I naše víra je často infikovaná-nakažená skrze naše předsudky. Předem soudíme kázání,jiné denominace, způsob projevu víry jiných, hlavně, když se neshoduje s tím naším projevem.
Naše víra upadá na základě jedné nebo dvou špatných zkušeností, které však mohou být jen Božím vyučováním nás samotných. Naše víra se opírá o zkušnosti jiných a také s nimi padá. Kolik dáváme na informace od jiných místo na sobní zkušenost s Bohem? Kde hledáme pravdu? Kde se dotazujeme na skutečnosti situací. Dotazujeme se vlastních emocí? Emocí jiných? Hledáme u lidí nebo u Boha?
Pokud nehledáme odpovědi, poznání a pravdu u Krista, pak vždy budeme mít předsudky vůči lidem, situacím, sobě samým a nakonec i vůči Bohu. Jinými slovy skončíme nakonec u toho, že budeme Boha soudit.

David nehledal pravdu a spravedlnost u lidí,ale obracel se vždy k Bohu. Chtěl soud i trest od Boha ne lidí. Dožadoval se Boží spravedlnosti i vůči sobě, protože věděl, že spravedlnost, skutečnou spravedlnost může zajistit jen Bůh. Věděl, že Boží spravedlnost předchází i Boží milosrdenství. Znal Boha natolik, že znal Boží myšlenky o člověku, že je to jen hliněná a křehká nádoba.

Varujme se předsudků. Varujme se vůbec vynášet jakýkoli soud. Vždyť jakým soudem soudíme, takovým budeme i souzeni.
Soud patří jen Bohu, jen on ví a má poznání všeho v našich životech.