(Pokračování)
Předchozí slova o manipulaci v rodinách a klanech se možná někomu zdají být „přitažená za vlasy“, ale my to ve sluzbě vidíme a zažíváme častěji, než bychom chtěli a v mnohem těžší podobě, než jsem psal. Je však ještě mnoho menších a nenápadnějších, ale častějších závislostí na rodině. Dospělé děti, které se drží máminy sukně. Je příjemné bydlet doma a mít mámin servis. Zvláště, když to až tak moc nestojí. Ale je to také závislost a člověku. Pokud tě Bůh povede jinam, do jiného města, pak se musíš rozhodnout jestli se vzdáš tohoto servisu, jistoty zázemí… . Není možné ve víře následovat Krista a přitom se spoléhat na zázemí člověka, byť je to matka, otec nebo někdo jiný z rodiny. Ne nadarmo se říká: “ Čí chlaba jíš, toho píseň zpívej.“ Musíš se definitivně rozhodnout, čí „chleba chceš jíst“, protože by ses pak nestal nikdy způsobilým následovat Krista. „Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou. Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý? 2 Korintským 2:15-16 B21 Ne vždy se jedná o nějaké výhody, pro které nechceme odejít, často to může být tím, že jsme dlouhodobě manipulováni členy rodiny, nuceni dělat to, co nechceme protože víme, že to není to, co po nás Pán chce. Stupňuje se to o to více pokud jim svědčíme, o to více se snaží nás dostat pod svou moc a manipulaci. Nejvíce se to projevuje tam, kde je člověk sám uprostřed nevěřicích členů rodiny, nebo věřících, ale nepraktujících víru.
Proto: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás.“ 2 Korintským 6:17
Vyjít z jejich středu je jediný způsob jak se chránit. Neznamená to nemít rád, znamená to začít milovat rodinu Božím způsobem, který mne neuvádí pod její vliv, pod její manipulaci, který mne neuvádí k chození po její stezce. Naopak mi dává svobodu sloužit Kristu a skrze něho i jí. Ale nikdy to nepůjde, pokud zůstanu v jejich středu, protože budu vždy pošpiněný, mé myšlení bude ovlivněné jejich myšlením, které je nepřátelské Bohu, budu se snažit je omlouvat apod. a tím se vlastně začnu stavět proti Boží vůli, proti Bohu samotnému. Znamená to žít s nepřáteli. Nemůžeme vycházet s nepřáteli, aniž bychom nedělali kompromisy. Jen když se jasně od nich oddělíme, můžeme jim pak, když to potřebují, dát najíst a napít. Pokud žijeme s nimi, je těžké si uvědomit, že má vlastní rodina, rodinný klan jsou vlastně mí nepřátelé. Proto je potřeba vyjít. Často to není jen duchovně, ale musí se to udělat i fyzicky a začít někde jinde a dál, ale s tím, že nový domov jsem postavil na Kristu a pod jeho vedením. Pak se mohu svobodně a s nadhledem podívat zpět na to, z čehom jsem vyšel, byl vysvobozený a mohu se modlit za to, jak nejlépe mohu rodině sloužit. Pokud to neuděláš sám sobě neseš trápení, slzy, deprese. Pokud se rozhodneš vyjít z jejich středu s pomocí Ducha svatého, budeš zakoušet skutečnou svobodu v Kristu, otevřou se ti duchovní oči a získáš mnohá zjevení do situací, ve kterých si se nacházel. Tvůj vztah s Bohem dostane nový rozměr a směr.
„Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: „Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.“ Proto: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás.“ „Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán.“ 2 Korintským 6:14-18 B21