Běnem roku jsem se občas setkval s věřícími, kteří podle jejich tvrzení nechtějí přijít o svobodu. Proto nechtějí být součástí žádného církevního společenství. Chodí jednou sem, podruhé jinam, často nikam, prostě jak se jim zachce nebo jak se jim nechce. Mají i mnoho dalších důvodů. O těch psát nechci. Chci psát o Ježíši a jeho svobodě.

Kristus byl u Boha.Všechno pro něj a skrze něj povstalo a je. (Janovo evangelium) Co mu chybělo? Měl svobodu konat, měl svobudu volby, měl svobodu…. . Přesto přišel  na svět jako malé dítě. Mimino moc svobody nemá. Je odkázané na druhé s jídlem, přebalováním, nerozhoduje o tom, kam ho položí, kam s ním půjdou… je bez svobody. Kristus se vzdal své svobody a své nezávislosti a stal se závislý na lidech. Celý jeho život byl o tom, že se vzdával svobody pro lidi. My často vidíme jen zázraky a moc, ale nevidíme bolest srdce nad lidmi a jejich životy. Každá oběť znamená ztrátu svobody. Lidské svobody. Musíme z ní něco ukrojit, a ychom mohli něco obětovat. Kousek po kousku až ji ztratíme úplně. Teprve pak můžeme zakoušet svobodu nebeského království, protože úplně umřela touha po naší lidské svobodě. Teprve pak přichází skutečná pokora a začneme chápat, co znamená: „Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.“ Matouš 16:25 B21. Nebo: „Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.“ Jan 8:36 B21 a „Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte. Galatským“ 5:13 B21.

Asi bychom měli hodně naslouchat Duchu svatému, než začneme zdůvodňovat naši neochotu se zařadit církevního společenství strachem ze stráty svobody.

„…a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.“ Židům 10:25 B21