Josef se stal pánem Egypta. Dostal jméno Safenat-Paneach, což znamená Zachránce světa. Josef si dobře uvědomil, že vláda není o tom, že se mi lidé klanějí, ale o tom, jak mohu zlepšit jejich život, jak je ochránit, jak jim pomoc, když je to nutné. Uvědomoval si skutečnost, že  musí být i přísný a tvrdý, aby je mohl „zachránit“. Byl druhý po faraonovy, měl vše po čem mohl zatoužit. Po třinácti letech tvrdé školy v otroctví a věznění, začal panovat nad celým Egyptem. Přestože dal jednomu ze svých synů jméno Manases, protože mu Bůh dal zapomenout na všechno trápení, jedno mu zůstávalo a to jeho sen od Boha o snopech – bratrech, otci a matce, kteří se před ním klanějí. Věřím, že zapomenul na příkoří, ale tento sen se ještě nenaplnil. Věděl, že ten sen není o jeho panování v Egyptě. Blížil se čas poslední Josefovy zkoušky a také pochopení a výklad těchto snů. V době hladomoru se v Egyptě objevili jeho bratři. Poslední jeho zkouška při setkání s nimi a především pochopení snu: Panování není o klanění, ale o záchraně svého lidu. Přečtěme si, co říká bratřím:

„Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí. Genesis 45:4‭-‬8 B21

Připomeňme si Josefa vždy, když začneme reptat, že Bůh nenaplňuje svá zaslíbení, když naše srdce bude smutné z toho, že nevidíme uskutečňování snů, které jsme dostali, když budeme chtít Bohu pomoc s jejich uvedením na svět. Nejde o naše sny, ale o Boží. Nejde o náš čas, ale Boží. Bůh nám sám postupně odkrývá konečný obraz a cíl toho, co nám zaslíbil.