Příběh Josefa mne provázel v počatcích mého křesťanství. Příběh mladíka, kterému bylo mnoho zaslíbeno Bohem, ale který musel projít dlouhou školou pokory, dlouhou školou milosrdenství, dlouhou školou poslušnosti, aby se nakonec mohlo naplnit všechno, co mu Bůh řekl. Během jeho života Bůh neučinil žádný zjevný zázrak, ale samotný Josefův život byl jedním velkým Božím zázrakem a svědectvím velikosti a dokonalosti Božího vedení člověka. Svědectví o tom, že se Bohu nic nevymklo z jeho rukou. Poprvé jsem tento příběh četl ve vězení a stal se pro mne branou ke přečtení celé bible. Byl to příběh, při jehož čtení jsem poprvé zjistil, že Bůh může ke mně promlouvat a promlouval.

Jak jeho příběh začíná? Narozením z lásky. Z touhy po něm. Jákob měl mnoho dětí a měl je rád a všechny pro něho byly požehnání a to i přes všechno, co musel prožít pro jejich žárlivost, neshody a nevěrnost. U Josefa bylo něco navíc. Byl toužebně očekávaný syn. Syn z ženy, kterou Jákob miloval a pro kterou byl schopný čtrnáct let sloužit jejímu otci. Josef byl hýčkané dítě. Dnes bychom řekli, že ho očekávala velká kariéra v rodinném podniku, že měl potenciál pro budoucnost. Byl vzdělávaný a Jákob okázale dával najevo, že to bude Josef, kdo po něm převezme „firmu“.  Jak to působilo na Josefa. Jak  bychom dnes nazvali takového synka. Jak bychom se stavěli ke svému mnohem mladšímu bratru, který by na nás chodil žalovat, a které ho by otec miloval více  než nás a dával to nejevo?

O Josefovi se hodně vypráví jako o člověku, který vykládal sny. On však začíná tím, že má vlastní sny. Sny o tom, že se mu budou klanět jeho bratři i jeho otec a matka.  „Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!“ Jeho bratři mu řekli: „“Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!““A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům.“
Genesis 37:5‭, ‬7‭-‬8 B21 „Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: „“Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!““ A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: „“Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?““ Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.“ Genesis 37:9‭-‬11 B21

Co Boží sen udělá s takovým mladíkem? Už tak byl otcem povýšený nad své starší bratry. Teď navíc takové sny. Nikomu nemusel vykládat jejich smysl, všichni to pochopili sami, když jim to říkal. Od té doby nečteme, že by měl nějaký další sen. Nemyslím si, že neměl další sny od Boha. Víme, že měl velmi blízký vztah k Bohu a to znamená mít s ním rozhovory, mít jeho sny a vidět, jak se naplňují. Jen o tom již nikde nehovoří. Dostal první lekci, že sny od Boha mají mnohem hlubší význam. Nestačí je jen řict svým bratrům, to spíše vede k závisti, ale potřebujeme je skutečně pochopit. Pochopit v nich Boží záměr. Josefa čekalo skvělé a dlouhé období, kdy se tomu učil. Dostal na jeho začátku hned dvě lekce. První, že s takovými sny se nemáme svěřovat bratřím a sestrám, protože mohou vzbuzovat závist a mohou jimi být považované za povyšování se nad ně. Je lepší s nimi v pokoře přijít za svými duchovními rodiči, kteří budou nad nimi přemýšlet. Druhou lekcí bylo, že pokud přijmu sen od Boha, musí ve mne zemřít můj sobecký výklad toho snu. To se Josefovi stalo, když místo aby se mu bratři klaněli, prodali ho do otroctví. Tak začíná Josefovo skvělé období Boží výchovy.