Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. Římanům 12:1 B21

Kdo jiný by měl nejlépe vědět , co znamená být živou, svatou a příjemnou obětí, než samotný Izák, který byl svým otcem připravený na oltáři jako obět Bohu.Ležel svázaný na dřiví a kamenech a čekal až ho vlastní otec podřeže jako ovci.

Zvláštní zkušenost z dětství. Kolik z dnešních lidí se vymlouvá na své traumata (zranění) z dětství, aby zdůvodnilo svá selhání v dospělosti. U Izáka nic takového nevidíme. Naopak. Jeho život svědčí o opaku.

Každý máme ve svém životě svého „Izáka“. Pro někoho to jsou děti, rodina. Pro jiné domov, rodné místo kde má kořeny, pro další majetek, podnik, práce, situace ve které se nachází, nevyplňěné touhy a pro některé i „služba“ Pánu. Potřebujeme toho svého Izáka položit na oltář, jako oběť Hospodinu. Teprve pak můžeme svobodně Bohu sloužit. Potřebujeme nechat na Bohu, co nám z oltáře vrátí, ale pokud to vrátí, pak nás to již nebude svazovat a nejen to, samotné věci, lidé, situace dostanou úplně nový smysl v našem životě a pokud se jedná o lidi, pak i jejich životy se promění.

„Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: „Ta voda je naše!“ A tak Izák tu studnu nazval Esek, Rozepře, protože se s ním přeli. Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna, Nepřátelství. Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se už nehádali, a tak ji nazval Rechobot, Prostranství. Řekl totiž: „Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi.“ Genesis 26:20‭-‬22 B21

Předtím než začal kopat studny, byl vyhnán pro závist z filištinského území. Filištínci zasypali všechny studny, které vykopal jeho otec. Izák se nepřel, přestože byl mocným a možná mocnější než ti, co ho vyhnali a zasypali studny. Šel a kopal znovu a znovu a znovu. Věděl, že Bůh zaopatřuje, věděl, že je lepší se spoléhat na Boha a nechat ho, aby nás obhajoval. Nakonec se dočkal. Věděl, že to nakonec bude Hospodin, kdo jim dá prostor, vždyť dostal zaslíbení tak, jako jeho otec. A především to vše mnohem silněji prožil, když ležel jako oběť na oltáři.

I my, když jsme položili na oltář svého Izáka, potřebujeme tam položit ještě sami sebe, abychom se mohli vrátit proměnění. A potřebujeme to udělat i několikrát za svůj křesťanský život.. I my potřebujeme prožít to, co Izák. Být obětí pro Hospodina.