Nyní tu ženu vrať jejímu muži, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Jestliže ji však nevrátíš, věz, že jistě zemřeš – ty i všichni, kdo k tobě patří.“ Genesis 20:7 B21

O Abrahamovi toho bylo napsané a kázené mnoho. Mnoho knih a filmů se zabývá jeho životem. Z tohoto důvodu se zastavím jen u dvou nebo tří věcí z jeho života. Ta prvni je ve verši 7 dvacáté kapitoly Genesis. …. neboť je prorok…

Abraham je prvním mužem, kterého bible nazývá prorokem. Můžeme zde tedy poznat základní znaky proroka. Je to prorokování? Do doby, kdy byl Abraham samotným Bohem nazvaný prorokem,  žádné proroctví nepronesl. I potom neprorokoval. Jen jednou a to, když šel obětovat svého syna Izáka. Prorokoval o tom, že Bůh si vybere svého beránka k oběti. To bylo vše. Nevidíme ho v Písmu jako klasického starozákonniho proroka. Přesto ho Bůh nazývá prorokem. Co dělá z člověka proroka? Co dělá z „běžného“ křesťana proroka? Je to zvláštní vztah s Bohem. Jsou to Boží navštívení na jedné straně a poslušnost a víra v to, že mluví sám Bůh na straně druhé. Abraham nepotřeboval zázrak k tomu, aby uvěřil a poslechnul Boha v tom, že má vyjít s celým svým domem na cesty.

Bohu nevadilo, že několikrát zapochyboval. Dokonce jednou se v nitru smál, když slyšel Boží zaslíbení. Zaslíbení, že ve stu letech splodí Izáka. Bůh ho nenapomenul jako Sáru, prostě mluvil dál a Abraham jeho slovům uvěřil. Víra je ze slyšení. O to je silnější, když k nám hovoří přímo Bůh. Když hovoří Bůh, nepotřebujeme zázraky. Aspoň ne všichni. Abraham je  nepotřeboval. Určitě hovořil s lidmi o tom, co  Bůh řekl, ale to ho proroken v Božích očích nedělalo.

Dalším znakem proroka je podle jeho příběhu to, že se modlí podle Boží vůle. Ne jak sám chce, jak sám cítí a myslí, ale tak jak Bůh chce, aby se modlil a za co chce Bůh aby se prorok modlil a v čase, který chce Bůh. Proto se modlitby proroků tak často naplňují.